Všichni hledáme štěstí. Snažíme se zjistit, co štěstí znamená a ještě více, jak si ho udržet. Štěstí se netýká jen vyvolených. Neváže se na něco, nebo na někoho. Štěstí je stav mysli, je to naše volba, jak ho budeme přijímat a reagovat na vše, co se nám v životě stane, nebo se v něm objeví.
Mnozí z nás chápou štěstí jako reakci na nějakou událost. Štěstí je však ve skutečnosti daleko víc stavem mysli, který nijak zvlášť nezávisí na tom, co se kolem nás děje. Řada lidí je přesvědčena, že jim k absolutnímu štěstí chybí jen to, aby dosáhli nějakého vytčeného cíle. Pokud však tato situace nastane, přinese po čase jenom zklamání. Zdrojem trvalého štěstí není výhra v loterii ani dokonale vypracované tělo. To všechno na čas nadchne, ale za nějakou dobu vzrušení opadne, a my zjistíme, že jsme stejně šťastní nebo nešťastní jako dřív.
Dobrou zprávou je, že jsme všichni dostali vše, co ke štěstí potřebujeme. Špatnou zprávou je, že to často vůbec neumíme používat. Lidská mysl, lidské srdce, i lidská duše byly sestrojeny a dokonale naprogramovány ke štěstí. Štěstí je schopen najít každý, jen musí hledat na správném místě. Na štěstí příliš zvyklí nejsme. Často je považujeme za něco nepřirozeného, nebo nezaslouženého nebo jen pro vyvolené. To je také důvod proč máme sklon hned myslet na to nejhorší – ať jde o lidi nebo o životní situace a proto také musíme pracovat na tom, abychom pocit štěstí přestali vnímat jako něco nepatřičného, musíme se odhodlat ke štěstí.
Jak naložíme s tím, co nás potká
Štěstí nezávisí na tom, co nás potkává, ale na tom, jak s tím naložíme. Náš pocit štěstí je určován tím, jak věci které nás potkávají, vnímáme. Jak je interpretujeme. Jak je nakonec začleníme do svého duševního rozpoložení. Způsob, jakým věci vnímáme, závisí na tom, jak je chceme vidět, jak se rozhodneme je vidět. Tady vstupuje do hry otázka rovnováhy mezi objektivním a subjektivním, která je součástí našich životních lekcí.
Jsme odhodláni spatřovat v lidech a událostech to nejhorší nebo nejlepší? Pro co se rozhodneme? To, na co upřeme pozornost roste. Ve způsobu, jakým svět a události vykládáme, a stejně tak i v našem nitru. Pak tedy převáží to nejlepší nebo to nejhorší. Vnímáme-li minulost ve špatném světle jako něco, co postrádá účel a smysl, připravujeme tím stejně pochmurnou budoucnost. Závaží, které nás strhává k zemi a brzdí náš pokrok na cestě ke štěstí.
Zřejmě nejkratší cesta k nespokojenosti a nešťastným pocitům vede přes neustálé srovnávání. Je úplně jedno, kdo jsme, co máme, nebo co umíme – vždycky se najde něco, v čem nás někdo jiný předčí.
- Nejbohatší člověk na světě není zároveň nejkrásnější.
- Nejkrásnější člověk světa není největší silák.
- …
K sebezničujícímu srovnávání dokonce nepotřebujeme ani další lidi. Stejného efektu lze snadno dosáhnout i tak, že se budeme poměřovat s vlastní minulostí nebo vyhlídkami na svou budoucnost. Předpokladem štěstí je schopnost vnímat sám sebe jako člověka, kterému nic nechybí, který je v dokonalém pořádku takový, jaký teď je. Netrápí se tím, jaký byl, ani tím jaký bude.
Jiná podoba štěstí
Stejně tak si mnohokrát myslíme, že láska se rovná štěstí. A tak své štěstí omezujeme na lásku, případně na osobu, kterou milujeme. Ale kdyby láska byla opravdu štěstí, proč bychom tolikrát při ní trpěli a trápili se? Láska dokáže být častokrát velmi složitá. Láska je jenom jeden ze zdrojů štěstí, ale štěstí samo to není. Láska je prostě to, co se nám stane, nevybíráme si ji. Štěstí závisí na nás a našem úhlu pohledu.
Štěstí oddaluje “..až”
Často také žijeme a pohybujeme se v „Zemi Až“, namlouváme si, že budeme šťastní, teprve až se něco konkrétního stane.
- Až nastoupím do nového zaměstnání,
- až najdu toho pravého partnera,
- až děti vyrostou…..
Když pak zjistíme, že s věcmi, k nimž jsme se upínali, do našeho života štěstí nevstoupilo, jsme tím hořce zklamáni a hned si vybereme nějaká nová „až“. Až mne povýší, až se děti dostanou na dobrou školu. Žádnému „až“, proto nesmíme dát přednost před štěstím, naše „až“ je právě teď. Štěstí je pro nás stejně dosažitelné za současné konstelace okolností, jako za nějaké konstelace budoucí.
Ať už nás potkávají v životě věci dobré nebo špatné, svět je stvořen a nastaven tak, aby vždycky fungoval správně a aby před nás pokaždé postavil ty lekce, jimiž zrovna musíme projít. Je koncipován tak, aby nás vedl k radosti a štěstí, ne aby nás od nich vzdaloval. A funguje tak i ve chvíli, kdy se nám zdá, že se události ubírají špatným směrem.
Jak se stát šťastnějším
Jestliže nejsme šťastní, změňme přístup ke svému životu. Zamysleme se nad tím, co nás činí šťastnými. Zkusme například:
- neposuzovat
- hledat to dobré na situacích a lidech
- přijímat pozitivní myšlenky
- nepoužívejme “..až”
Šťastní lidé se umí těšit ze všeho, užívat si i to málo, co mají. Jsou spokojeni a snadněji nacházejí lásku a krásu ve věcech, lidech a situacích ve svém životě. Životní situace a události berou spíše jako příležitost a součást života. Hledají a ukazují co je dobré, co se dá zlepšit a ocenit.
Štěstí je stav radosti ze života, který je výsledkem vnitřního klidu, sebeuvědomění a přijetí každého okamžiku a okolností v životě. Štěstí se také odvíjí se od toho, jak vnímáme a chápeme změny ve svém životě.
