V poslední době se v oblasti vzdělávání (a pohříchu nejen tam) stává „šlágrem“ absence rozumu a především odpovědnosti při stanovování kritérií výběrových řízení pro vzdělávání pracovníků organizace. Stále častěji se stává jediným výběrovým kritériem cena. To se zdá být na první pohled jako správné a ekonomicky zdůvodnitelné. Ale je to objektivní pravda? Skutečně organizace ušetří své náklady?
Zdravý selský rozum nám říká, že si produkty a služby nepořizujeme kvůli nízké ceně, ale kvůli jejich schopnosti uspokojit naši potřebu. K uspokojení této potřeby dochází prostřednictvím jejich vlastností, kam sice cena patří, ale determinantem spokojenosti je především kvalita (to už dokázali rozpoznat naši předci, kteří říkávali: „nejsme tak bohatí, abychom kupovali laciné věci“; „za málo hudby málo muziky“ atd.). Pokud připustíme, hypoteticky, že zdrojem vzniklé přidané hodnoty je vstupní cena, pak by bylo pro organizaci výhodné nakupovat pro svoji autodopravu „Trabanty“ a nosit služební stejnokroje nakoupené v Secondhandu. Cílem nákupu vzdělávací aktivity však není úspora nákladů na vzdělávání, ale tvorba či posílení schopnosti účastníků vzdělávací aktivity poskytovat vyšší přidanou hodnotu svým zákazníkům. Při absenci kvality je parametr ceny vzdělávací aktivity úsměvnou záležitostí či sarkasmem dle toho, koho se dotýká.
Pokud si položíme otázku proč, se chce organizace vzdělávat, a co s touto aktivitou sleduje, vždy se dostaneme k problematice:
- přidané hodnoty,
- produktivity,
- efektivity,
- kreativity,
- zlepšování a inovace.
Dokážeme-li si přiznat, že skutečně rozhodující ne-li jedinou hybnou silou tvorby přidané hodnoty a pokroku je vzdělání, pak proces vzdělávání je generátorem hybných sil. Jeho produktivita a efektivita je přímo závislá na jeho kvalitě. Ve zdravé a seriózní ekonomice platí, že hodnota této kvality je vyjádřena v jeho ceně. Absence parametrů kvality ve výběrových řízeních je nejenom známkou neprofesionality, ale přímo, a zcela účinně, torpeduje přirozenou potřebu organizace zvyšovat přidanou hodnotu, zlepšovat a inovovat (kritické komponenty konkurenceschopnosti organizace a v některých případech i kritické faktory úspěchu či přežití). Vedlejším efektem nekvalitních, byť laciných vzdělávacích aktivit, je kultivace nechuti jejich absolventů k dalším vzdělávacím aktivitám. Tím se účinně startují brzdné síly konkurenceschopnosti (za tichého souhlasu spokojených, na náklady orientovaných manažerů). Vítězem se tak stává rezignace na vzdělávání, která roztáčí spirálu zkázy.
