Paradoxem zůstává, že se již v mnoha oblastech začínáme přibližovat téměř k hranicím technické dokonalosti, donedávna nepředstavitelné. Atakujeme hranice možného, ale v oblasti sociální je tomu často právě naopak. Ano, je snazší pracovat s neživou hmotou, která nedisponuje náladou a měnícími se potřebami. Proto máme někde i sofistikovaně vypracované metodiky a postupy, na jejichž konci vychází produkty s ohromujícími technickými parametry. Zvládáme, a mnohdy na špičkové úrovni, procesy technické, technologické a ekonomické, ale často selháváme v činnostech týkajících se lidí – lidského potenciál. Řada zaměstnavatelů se zhlíží ve špičkové technologii, ale jejich znalosti v oblasti sociální zůstávají někde v období nevolnictví, v lepším případě raného kapitalismu.
Neuvědomují si, že dnešní konkurenceschopnost není závislá jen na špičkové technologii, která dnes ostatně velmi rychle zastarává, ale především na lidském potenciálu, který dovede tuto technologii nejen efektivně využívat, ale i trvale zlepšovat, zdokonalovat atd.
V mnoha organizacích nalezneme fungující systém managementu kvality, účinný contolling atd., ale velmi zřídka nalézáme stejně systémově nastavené a fungující procesy, uvolňující lidský potenciál a generující výrazný
