Vývojové diagramy

Informační technologie

Vývojové diagramy snadno umožní popsat průběh operací, činností, jejich souslednost nebo i základní vztahy mezi nimi. Snadno se tak každý proces nebo aktivity zprůhlední a zjednoduší.

Historie vývojových diagramů

Použití vývojových diagramů nezačalo, jak se traduje, s rozvojem počítačů a nutností jednoduše znázornit probíhající děje v počítačích, ale jeho počátky sahají mnohem dál. Již v roce 1921 představil Frank Gilbreth svou práci nazvanou “Process Charts—First Steps in Finding the One Best Way” jako výsledek své snahy o eliminaci zbytečných pohybů a činností při – zdění. Frank Gilbreth byl totiž zedník. Tedy využití vývojových diagramů začalo tam, kde chceme nyní ukázat jeho přínos a to v oblasti hledání optimálních postupů. Rozvoj počítačů pouze posunul jeho využití do povědomí více lidem a rozšířil oblasti jeho použití.

Co to je vývojový diagram

Vývojový diagram je jednoduchým nástrojem, který s využitím několika základních grafických symbolů popisuje vývoj nějaké činnosti /procesu v časové posloupnosti.

Mezi základní symboly patří:

Začátek / konec – pokud chceme sledovat např. nějakou pracovní operaci, musíme si nejprve stanovit hranice, mezi kterými tuto operaci budeme sledovat. Důvodem je najít vhodnou velikost a hloubku popisu.
Procesní krok, činnost – symbol, který nám umožní sdělit, jaké to posloupné kroky v daném postupu existují.
Posloupnost, vazba – symbol šipky nám ukazuje návaznost a posloupnost jednotlivých kroků.
Rozhodování – téměř vždy v každém postupu nastanou situace, kdy je potřeba podle nějakého kritéria rozhodnout, zda ne má nastat nějaká změna v postupu (např. dostatečné množství materiálu ve skladě, uplynutí doby do schválení dokumentu)
Vstupy / výstupy – nemůže existovat proces, který nemá žádný vstup a současně který nic nevytvoří, proto existují i značky toto odrážející např. značka pro dokument/záznam.

Existují další symboly, protože problematika tvorby a popisu vývojových diagramů byla znormována, nicméně tyto základná symboly by nám měli stačit.

Účel a příklad vývojového diagramu

Třeba Vám tato situace bude povědomá – z přehledu zjišťujete, že se několikrát nakoupily a vrátily součástky na výrobu nějakého zařízení. Zavoláte si nákupčího a zeptáte se, co se děje – ten Vám popíše, co a jak se dělo a jak musel zajet za dodavatelem kvůli opakovaným změnám ve specifikaci. Zajdete za konstruktérem, který Vám sdělí, že daná specifikace je pouze jedna a je pořád uložená na místě x a že neví, proč to nákupčí nenakoupil. Cestou od konstruktéra potkáte mistra, který Vám sdělí, že musel změnit specifikaci, protože nákupčí koupil nějaké divné součástky, které se zatím nikdy nepoužívaly. Svoláte si tedy nákupčího, konstruktéra a mistra a necháte je popsat, co a jak dělají. Nastane zmatek, protože každý popisuje postup jinak – každý tak, jak je zvyklý dělat svou práci. Nebudeme tady řešit co je nebo není špatně a ukažme si, na co nastal ten pravý čas – sednout si s konstruktérem, nákupčím a mistrem a specifikovat ty správné kroky a jejich návaznosti.
Specifikování kroků může být provedeno několika způsoby:

slovním popisem (odrážkami), kdy si pouze řekneme, jak to má být (a co bývá obvykle zdrojem výše zmíněného problému)
slovním popisem ve formě psaného dokumentu stylem slohového cvičení, což bývá obvykle nepřehledné
tabulkou, kde bývá obvykle problém se stanovením složitějších posloupností nebo
jednoduše a přehledně vývojovým diagramem.

Popis v grafické formě je obvykle velmi přehledný a snadno zapamatovatelný všemi, komu je určen. Pokud je přehledný, pak se také jednodušeji sleduje, co by šlo změnit a co by mohlo být rychlejší, jednodušší – zkrátka popsaný proces optimalizovat. Velmi lehce se následně připravují změny, protože hned vidíte co a jak ovlivňujete.