Psychodrama pomáhá zbavit se psychických i jiných problémů. Využívá se k tomu hraní rolí jako v divadle. Psychodrama je tedy psychoterapeutická metoda využívající postupů splňování různých rolí. Základem je získat vlastní zkušenost v jiné roli a tak odhalit vlastní zábrany, předsudky, problémy psychického rázu.
Psychodrama je velmi účinná psychoterapeutická metoda, která dokáže ve velmi krátké době odhalit skyrté problém ya jejich příčiny. Její účastník má také možnost si zahrát novou roli ve které by se již jeho problémy neměly projevovat. Jak probíhá psychodrama ve skupině se dočtete níže.
Zahájení psychodrama ve skupině
Probíhá obvykle se skupinou cca 10 lidí a více (závisí to na schopnostech režiséra, psychoterapeuta). Polovina z nich si vybere téma, které chtějí řešit. Je tedy 5 témat, která účastníci namalují a pojmenují. Vyjádří, co pro ně zvolené téma znamená. Tématem musí být doposud nedosažené cíle, stavy nebo s čím má člověk neustále konflikt, co potřebuje vyřešit např. dosažení osobní harmonie, rovnováha v rodině, umění komunikovat ve společnosti, vztah rodiče a dětí, dostatek finančních prostředků, sdílení pocitů, přijímání peněz apod.
Teprve pak jsou témata představena druhé polovině účastníků, kteří se přidají k lidem, jejichž téma je pro ně zajímavé a také potřebné. Režisér pak vybere téma, o které je největší zájem. To se bude řešit psychodramatem. Autor zvoleného témata si vybere z řady účastníků člověka (dubléra), který bude hrát jeho roli. Ostatní účastníky situuje do souvisejících rolí, aby se vykreslily situace, kde se nejčastěji s problémem setkává. Prostě tam, kde nejvíce potřebuje najít řešení. K zajištění co nejúspěšnějšího výsledku psychodrama je potřebné, aby autor co nejpodrobněji popsal pozice a postoje souvisejících rolí (babička a dědeček vždy spolu, hlavní slovo má babička, vnuci jsou u nich rádi a bezpodmínečné babičku poslouchají apod.)
Role dubléra v psychodrama
Autor témata přijde za dublérem, položí mu ruku na rameno a popíše sám sebe, svoji charakteristiku. Stejně tak učiní u všech ostatních lidí a popíše jim charakteristiku člověka, kterého budou hrát. Popis sděluje v první osobě, jako by mluvil za danou osobu – „Jsem direktivní manažer a jediným mým zájmem je výkon podřízených bez ohledu na jejich zájmy.“
K vykreslení situace se používají vhodné rekvizity (stoly, kancelářské křeslo, počítač, apod.) Následně zasahuje režisér a požádá všechny účastníky, aby se vžili do rolí a pozic, které budou hrát. Zde sehrává důležitost představivost a schopnost vcítit se do cizí role.
Znovu se autor dotkne svého dubléra a ten mu popíše, jak se cítí v jeho životní roli, pozici a jak vnímá atmosféru celkové situace s ostatními účastníky. To samé následuje s ostatními, za kterými autor přijde, dotkne se jich a oni mu sdělují své pocity a dojmy z role, kterou jim popsal. Takto autor získá nestranný názor od všech ostatních. Má možnost sám promluvit a dotazovat se účastníků co potřebuje. Tuto možnost může přenechat i svému dublérovi. Důvodem může být, aby viděl jako „nestranný pozorovatel“, jak se chová v kontaktu s vybranými rolemi/lidmi. Nebo se prostě jen necítí na to se přímo ptát a diskutovat. Velmi často se ukáže, že forma samotná (způsob komunikace, ptaní apod.) způsobuje problémy v daném vztahu.
Různé způsoby průběhu psychodrama
Další průběh psychodrama může mít celou řadu různých způsobů. O jejich použití rozhoduje režisér/psychoterapeut. Tyto mohou být:
- přidání rolí s ohledem na získané informace – v případě, kdy režisér objeví roli, která je významná k autorovi, ale ten ji na začátku nespecifikoval
- změna tématu – po vyjasnění a sehrání rolí se ukáže, že problémem není původně vyspecifikované téma
- využití dvou dublérů – každý z dublérů charakterizuje jiný postoj nebo chování autora
- Výměna rolí – autor s dublérem si vyměňuje roli v situacích s ostatními účastníky. Autor se ptá, v čem dělá chybu.
Autora nahradí dublér a ukáže mu, co poctivě vnímá, co si autor nahrazuje a proč používá danou formu jednání, komunikace, postojů apod.
Ať je použit jakýkoliv způsob, vždy probíhá konfrontace autora s dublérem. Na závěr autor hraje sám sebe s novou formou, postojem. Vše se může několikrát opakovat, dokud autor dobře nezahraje svoji novou formu. Dublér a účastníci souvisejících rolí jsou zrcadlem a nastavují měřítko spokojenosti s dosaženým novým výsledkem.
Až se to autorovi povede tak, že jsou všichni ostatní spokojeni s novou formou projevu autora, získá autor nejcennější zkušenost psychodramatu – prožije si/procítí si jak vypadá nová potřebná forma projevu. Po psychodrama odchází nejen s řešením, ale skutečným prožitkem a svou první správně vyřešenou situací, která jej trápila i roky života.
Závěr psychodrama
Na úplný závěr se všichni posadí do kruhu a režisér vede diskusi. Začíná autor, který hodnotí přínos pro něj samotného, pocity, dojmy. Do diskuse se přidávají dubléři, jak se jim role hrála, co v ní našli pro sebe, jak se cítili, co by změnili a nebo navrhovali jako řešení. Někdy je vhodné nové řešení znovu zahrát a hlavně se musí postavit do rolí tak, aby se cítili dobře. Na tuto novou scénu zase přichází autor, sleduje a popisuje, jak vnímá novou atmosféru, jak se cítí. Své pocity v nové roli konfrontují i ostatní účastnící vzhledem k roli původní. Po té se znovu všichni vrací do kruhu, kde autor poděkuje každému účastníkovi, zbaví jej jeho role a vrátí jej zpět do vlastního života. Jako poslední se mohou vyjádřit diváci, pokud nějací byli účastni psychodrama.
Psychoterapeut na konci žádá autora, aby min. 24 hod nic k danému tématu neřešil a ani o něm nehovořil.
Upozornění: bez zkušeného psychoterapeuta psychodrama nezkoušejte.
