Těch důvodů může být nespočet. Tak například, ten, kdo šikanuje, se může cítit dlouhodobě přehlížený. Nenašel uznání, proto se potřebuje zviditelnit. Poukázat na svoji osobnost, že i „on je někde v čele“. Většina dětí se ho bojí. Tím získává větší moc a uvědomuje si, že hraje důležitou roli. Přestává tolik strádat. Někteří nechápou, a nahání jim strach. Kde je příčina vzniku? Proč se cítí přehlížený, kde k tomu pocitu přišel? Selhala rodina? Je nechtěné dítě? Funguje správně rodinný systém a řád?
Ten, kdo je v roli šikanovaného, se ptá, proč zrovna já? Ptá se správně. Například má nízké sebevědomí, nedokáže správně komunikovat, ponížená role je mu blízká. Jaká je příčina, že se jeho myšlení ubírá touto cestou? Projevoval se už v mateřské škole stejně? Je péče v rodině přehnaná? Všimnul si toho někdo zodpovědný? Pokud ano, co s tím dělal. Nebo si řekl, on z toho vyroste.
Možná, že někdo, kdo je nyní dospělý, se po přečtení tohoto krátkého článku poznává. To znamená, že si tyto pocity vzal do života dál. Na pracovišti může mít kolegy nebo nadřízené, kteří jsou vůdčími osobnostmi a mívají radikálnější způsoby řešení. Dotyčný nezvládá situace, má stresy a s nechutí chodí do práce, pokud tam vydrží. Vytvořily se mu bloky, které způsobují, že nezvládá situace na pracovišti. Trpí stresem a odporem k pracovnímu prostředí. Pokud se rozhodne, že změní zaměstnání, tak na novém či dalším pracovišti bude mít stejné pocity, protože zatím nevyřešil to, co ho v životě skutečně tíží.
Co nemáme vyřešené v životě, to nám život nastavuje stále dokola, abychom začali řešit právě takové situace. Proto hledejme příčinu, řešení a cestu pro děti šikanované a pro děti, které šikanu provádějí. Obecně platí, že je potřeba, aby se změna nejprve odehrála uvnitř v nás. Jak se projevujeme navenek, tak se cítíme i uvnitř.
