Úvod
Každý racionálně budovaný podnik, chce-li dlouhodobě prosperovat, má vždy ve své strategické vizi na prvém místě úkol – vytvoření podnikové (firemní) elity. Důvod je jednoduchý, chce-li elita podnikat, musí organizovaně žít a tvořit, využívat zdroje vnitřní a vnější a v neposlední řadě vybudovat i pevnou organizační strukturu, na které jsou v dalším vybudovány procesy. Tyto pak cilevědomým řízením realizují know-how firmy na jehož konci je produkční výnos uspokojující nejdůležitější článek tržního mechanismu zvaný zákazník.
Ptejme se tedy, kdo tvoří elitu firmy?
Firemní elita (z latinského eligere = vybírat, vyvolit) je společenskovědní termín, označující kategorie osob, které ve firemním systému či subsystému zaujímají vedoucí nebo jinou významnou úlohu. Jsou vlastníky firmy smysluplně vybráni či vyvoleni a to díky individuálním vlastnostem těchto osob, jejich profesionálním kvalitám či sociálnímu postavení. Tato skupina se samoorganizuje, neboť má existenční a osobní zájem o vybudování firmy dle vize jíž je i tvůrcem.
Počet příslušníků firemní elity je relativně malý, takže umožňuje jejím členům jednat společně, vědomě a hlavně soudržně (synergeticky). Procesy komunikace v elitě jsou snazší a její členové mohou být rychle zmobilizováni k formulaci vize a politické linie. Příslušníci firemní elity jsou tedy vlastníky operační iniciativy firmy, know-how firmy, zdrojů firmy a nejčastěji i majetku firmy.
Proč je firmní elita potřebná?
Podnikání je nejobecnější proces v soudobé lidské společnosti, kterým společnost působí na utváření svého prostředí. Je složitý, interdisciplinární, proměnlivý, ale často i unikátní. Cílem firmy je vždy dosažení výnosu. Pro maximalizaci výnosu však firma potřebuje originalitu know-how tvůrců a „stavitelů“ firmy. A to zvláště tehdy, když je firmami a podniky „proces podnikání“ do tržního prostředí implementován. Jinými slovy vždy, když chce firma v prostředí prosperovat, tedy získat místo na „slunci trhu“.
Na druhé straně složitost tržního prostředí, do kterého je tento proces zaváděn zvláště v posledním století vykazuje poměrně vysoké turbulence, způsobené právě roztodivností procesů podnikání implementovaných do prostředí.
Jak známo, tento termín lze zařadit do vědní oblasti nazvané chaos a teorie katastrof. Není neznámé, že implementace podnikání jako procesu do turbulentního prostředí vyžaduje tvořit a realizovat strategie často nazývané jako „strategie na ostří nože“. Důvod – rivalita firem o dosažení maximálního výnosu.
Mezi hlavní faktory rivality kromě jiných, působící na turbulenci tržního prostředí, jsou neustále rozvíjející se potřeby a požadavky sociálních systémů, vznik nových poznatků (např. teorie kvalit), vznik nových sociotechnologií přežití a rozvoj společenských a biologických systémů případně nárůst populací požadující přiměřené právo na existenci na planetě zvaná Země.
Na základě těchto faktorů, které nejsou zdaleka množinou úplnou, chce-li jakákoliv firma uspět v takto již tak zjednodušeném, ale turbulentním prostředí, musí se umět měnit. Hlavním požadavkem je, že změny musí provádět tak rychle a tak sofistikovaně jak vznikají dominantní a zřetelně selekovatelné změny, jevy a události v prostředí trhu. Změny jsou působeny na jedné straně druhem a typem turbulencí na straně druhé i vlivem časových charakteristik turbulencí. (Typické případy – volatilita burzových obchodů apod.)
Každé nezareagování firem na změny způsobené turbulencí trhu vytváří u „spících firem“ dosti často nikoliv jedno, ale celou škálu omezení v přežití. Turbuletní situace umocňují vznik existenčních překážek nastražených firmám, které přinejmenším omezují firmy v rozvoji podnikání, v tom horším zánik firem. (Viz Teorie omezení-Goldratt)
Zde je hlavní a kardinální úkol firemní elity. Dominantou je čas reakce firmy na událost. Je nezbytné, aby firemní elita vládla takovým souborem rychle aplikovatelných dovedností a schopností, rychle vytvořit virtuální modely možných situací ve vztahu „naše firma <=> tržní prostředí“. A to při nejmenším v prvém přiblížení reakce na prostředí blízké, ve druhém přiblížení na tržní prostředí vzdálené.
Jakákoliv pozdní zjištění a nepochopení existujícího „prekurzoru turbulence“ je pochybení. To je však vždy zdrojem velmi často nespecifikovaného omezení firmy v její existenci za nímž jde „v závěsu“ vždy neurčitý a nedefinovaný soubor neřízených a samovolných změn ve firmě často až katastrofických.
Závěr
Pochybení, je primárním zdrojem všech problémů firmy a nejčastěji spočívá v:
- nepochopení kardinálního úkolu o poslání firemní elity – nikdy nebýt „spící elitou v turbulentním prostředí trhu“, neboť „Spící elita vždy vede na slepotu firmy“,
- nepochopení, že slepá firma se stane vždy otrokem turbulence – neboť je ovládána atraktorem kterou turbulenci tvoří. Není-li atraktor pochopen elitou, pak nejsou cesty (předpřipravené modely), jak se z atraktoru vymanit. Je tedy na „bíledni“, že nikdo jiný nevyvede firmu z atraktoru než firemní elita sama. A to je hlavní důvod, proč musí firemní elita nezbytně vzniknout, učit se (modelovat) a pracovat,
- nepochopení, že nemá-li firemní elita společný jazyk, společnou řeč, společné nástroje zdokonalování a řízení – nemá naději přizpůsobit se stavu prostředí jako tým, ale spíše jako soubor nesourodě připravených jedinců, (fragmentace firmy)
- nepochopení, že úspěch jakékoliv firmy spočívá především v synergii mozků firemní elity.
