Příliš často se setkáváme s tím, že firmy nepovažují duševní zdraví svých zaměstnanců za závažný faktor, který vyžaduje pozornost. Zaměstnanci by měli fungovat, ale nejsme stroje. Lidskost nás činí křehkými, a když jsme vystaveni neustálému stresu způsobenému naším pracovištěm nebo nedostatkem rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, zažíváme to, čemu se říká syndrom vyhoření.
Zahoďme iluzi: Vyhoření je nemoc a může postihnout každého na všech úrovních odpovědnosti, což může mít fatální dopad na fungování firmy. Obvykle syndrom vyhoření nedává 3 měsíční výpovědní lhůtu. Nečekaně, ztráta klíčových zaměstnanců ze dne na den v důsledku syndromu vyhoření, může způsobit velké problémy. Navzdory této důležitosti pro úspěch každé společnosti je téma vyhoření stále často považováno za tabu. Ale naštěstí ne všude.
Když se o tom mluví
Cílem bylo pomoci účastníkům identifikovat první známky fyzických, mentálních, emocionálních a behaviorálních příznaků vyhoření.
A protože každý vnímáme stres a přetížení individuálně jinak, chtěli jsme podporovat otevřenou diskusi s účastníky. Takto mohl každý přinést na stůl své otázky a podělit se o své zkušenosti.
Nejvíce zvědavosti a zájmu bylo věnováno oblastem:
- Jak poznám, že procházím syndromem vyhoření?
- Jak mohu předejít vyhoření (pro sebe, pro ostatní)?
- Které nástroje mi mohou pomoci lépe zvládat stres a koho mohu požádat o pomoc?
- Jak zvládat další stresory, které do života některých přinesla práce v Home-Office, a boj o vytvoření jasných hranic mezi pracovní a osobní dobou?
- Jak se starat o podřízeného, u kterého pozoruji známky vyhoření?
Téma práce se zaměstnanci s pociťovaným rizikem syndromu vyhoření se ukázalo pro všechny přítomné jako zásadní.
Kdo je odpovědný za syndrom vyhoření zaměstnanec nebo manažer
Objevila se jedna klíčová otázka: do jaké míry je zaměstnanec zodpovědný za své duševní zdraví a kdy je odpovědnost na manažerech a firmě?
Zní vám něco z níže uvedeného povědomě?
- Nevím, proč dělám to, co dělám
- Očekávám, že můj tým bude fungovat
- Často dělám přesčas, ale nedostávám žádnou náhradu
- Bojuji a často nestíhám spotřebovat celou dovolenou
- I když mám volno, jsem vždy k dispozici (telefonicky nebo mailem)
- Pravidelně pracuji o víkendech, svátcích nebo v noci
- Jsem ohromen řízením potřeb všech ostatních
- Naši manažeři nám neříkají, abychom to nedělali
- Všichni jsme pod velkým tlakem z důvodů, jako jsou například nereálné cíle a nedostatek času
- Nemohu ztratit svou práci
To byly některé z hlavních bodů naší diskuse s účastníky. Pokud to zní jako myšlenky, které máte také vy, pak jste již součástí systému, který to umožňuje, způsobuje syndrom vyhoření.
Je nejvyšší čas to změnit.
Je příliš snadné přimhouřit oči a nechat to v rukou zaměstnance, aby si spravoval své zdraví. Úkolem společnosti je zajistit zdravou firemní kulturu. A zdraví zaměstnanci jsou toho součástí.
Co tedy můžete v rámci firemní kultury udělat pro zajištění duševního zdraví svých zaměstnanců?
Když jste v manažerské pozici
Taková pozice přináší zodpovědnost. Pozice, která přichází s větší příležitostí iniciovat změnu.
S ohledem na přetížení a riziko vyhoření, převezměte odpovědnost za sebe, i za své lidi. A k tomu by neměla patřit jen zodpovědnost za cíle a jejich plnění, odbavení kvanta operativních úkolů, ale za lidskou stránku.
Mluvte se svými podřízenými se skutečným zájmem. Ptejte se na jejich situaci a považujte jejich duševní zdraví za relevantní pro jejich práci. Nebo ještě lépe – ukazujte jim, jak pracovat se stresem a najít zdravou životní rovnováhu. Ta se v školách neučí a pod tlakem hypoték, ztráty zaměstnání se lidé přepínají.
Pokud pravidelně pracujete přesčas (Vy i Vaši podřízení), máte na talíři příliš mnoho. Je klíčové správně pracovat s prioritami, naučit se říkat ne a plánování realistických kapacit. Nebo pracovat přesčas je váš firemní standard (dělají to všichni a očekává se to). Neděláte-li totéž, pak jste považován za „líného“, „nedostatečně angažovaného“, nejste „dostatečný přínos pro firmu“). V tom případě je nejvyšší čas změnit kulturu. Jinak vaše společnost systematicky vypaluje své zaměstnance.
Může to být samozřejmě i tím, že si uvědomujete všechny příznaky a vnímáte pracovní prostředí jako nezdravé, ale cítíte se bezmocní a bez schopnosti to řešit. Ani v tomto případě není nic ztraceno. Vždy je možnost spolupracovat s výkonným koučem a mentorem, který vám pomůže toto téma zpracovat a najít dobrá řešení jak pro vás, tak pro vaše podřízené.
Pokud vám to zní surrealisticky a naivně, už máte větší problém, než si uvědomujete. Nehledáte i vy zdravé prostředí pro práci? Není fluktuace často důsledkem vnímaného nezdravého pracovního prostředí? A v nejlepším případě to může být vaší nejlepší vizitkou a lákadlem pro nové zaměstnance i klienty, protože kdo jiný může vaši společnost, produkty a služby propagovat nejlépe než vaši (zdraví) zaměstnanci.
Když jste v podřízené pozici
Když jste v pozici, ve které cítíte, že máte jen omezený vliv na změnu prostředí, stále můžete najít cestu ven z kola křečka, ať už je to uvnitř vás, nebo ovlivněné zvenčí. Investice do koučování je investice do sebe sama. Nechte kouče, aby vám pomohl se všemi těmi mnoha tématy, která ovlivňují, jak se vypořádáte s vnímaným neustálým nebo akutním stresem. Mezi tato témata patří:
- dozvědět se více o svých vnitřních systémech přesvědčení, rozloučit se s těmi, které vám neslouží dobře, a vytvořit si zdravé myšlení (poznáváte například tyto: MUSÍM chodit do práce, NESMÍM selhat ?),
- jak pracovat se svými emocemi a dozvědět se o nich více (např. proč mám pocit, že něco musím nebo nesmím?),
- ujasněte si priority (osobní a pracovní),
- práce s osobními hranicemi a přijmout své limity (často si jen myslíme, že musíme něco udělat. Může to být proto, že jsme perfekcionisté, myslíme si, že jen my to dokážeme správně, bereme na sebe přehnanou zodpovědnost nebo chceme pomáhat všem a všude, setrváváme v tomto přesvědčení až do úplné tvrdohlavosti a cítíme se jako selhání, pokud můžeme nedělej to všechno.),
- Naučte se chápat, odkud pochází vaše přesvědčení a chování. (Vzorce chování jsou často převzaty z rodiny, kupř. formované rodiči nebo naučené společností, ve které žijeme a do které chceme patřit. Ale jsou to skutečně také vaše vlastní přesvědčení?)
- Pak si někteří z nás prostě nemohou odpočinout. Důvodem může být to, že máte pocit, že jste „líní“, což si nemůžete dovolit, takže máte špatné svědomí (hlas v naší hlavě, který se nás ptá, jestli nemáme nic lepšího na práci) nebo nás nebaví brát odpočinek (nudím se a nevím, co s časem). Takže „odpočinek“ může způsobit ještě větší stres, protože to vnímáme jako ztrátu času. Odpočinek však může mít mnoho podob. Ve vaší hlavě to může ležet na pohovce a zírat do stropu. Nazvěme to tedy jinak: místo toho tomu můžeme říkat „vytváření rovnováhy“ nebo „dobíjení“.
Nyní je na vás, abyste zjistili, co to pro vás znamená. A pak převezměte zodpovědnost a udělejte to. V tomto procesu vás kouč může podpořit ve vašem úkolu “postarat se o vás” či vašeho manažera.
Závěr – jak řešit syndrom vyhoření
Vnímat své jednotlivé spouštěče a stresory je klíčem k nalezení způsobu, jak minimalizovat jejich důsledky na vás. Nejdůležitější je zaměřit pozornost na „prevenci“. Ta by měla být na prvním místě. Začít používat vhodné nástroje pro snížení stresu a nalezení zdravé rovnováhy.
Díky zvolenému formátu si všichni účastníci odnesli ze semináře přesně ty informace, které chtěli a potřebovali.
Jde o to, že často chceme udělat správnou věc, ale nevíme, jak to udělat správně. Nebo říkáme, že to chceme udělat, aby to zvenku vypadalo dobře, ale ve skutečnosti se toho moc nedělá.
Pokud máte pocit, že potřebujete podporu ať už při analýze svého pracovního prostředí nebo hledání vhodných nástrojů a cest, jak vytvořit zdravější firemní kulturu, nebo se sami stát zdravějšími (i když už trpíte těžkým syndromem vyhoření), jsme tu pro vás.
