Po přečtení článku Zákon přitažlivosti v managementu bych ráda reagovala z pozice druhé strany, z pozice řadového zaměstnance. Snad tak dám naději těm, kteří nalezení stejně smýšlejících pracovníků považují za science-fiction. A varování těm, kteří by snadno o schopné lidi mohli přijít.
Pro většinu z nás, obzvlášť máme-li již vlastní rodiny a závazky, je při hledání zaměstnání prioritní otázkou mzda, pracovní doba a případné výhody za odvedenou práci. Přesto, volba každého z nás, máme-li tu možnost, je nakonec ovlivněna také atmosférou pracovního prostředí a kolektivem případných spolupracovníků, osobností „šéfa“. Zkrátka týmem v jakém budeme pracovat. Každý jsme jiný. Každému vyhovuje něco jiného. Pro někoho je práce pouze zdrojem nezbytných příjmů, pro někoho způsob realizace. Patřím k těm, kterým na smyslu a výsledcích jejich práce záleží.
Stojí-li něco za to, aby to bylo uděláno, stojí to za to, aby to bylo uděláno co nejlépe.
Snad můj pohled na věc přispěje společně s článkem, na který reaguji, dát dohromady ty, kteří chtějí kopat za jeden tým.
Osobnost „šéfa“
Osobnost „šéfa“ může být sama o sobě pro zaměstnance velkou motivací. Je-li už z atmosféry pracovního prostředí a kolektivu lidí, kterými se obklopuje, zřejmé kam směruje a na co klade důraz, může to být prvním podnětem k tomu, získat stejně nebo alespoň podobně smýšlejícího pracovníka. Nemluvě o tom, že tuto skutečnost jistě ocení i sám zákazník. K člověku, kterého si vážíme, ať už pro jeho osobní či podnikatelské schopnosti, nás to táhne, zajímá nás a může být pro nás až čest, být součástí jeho týmu.
Příliš benevolentní šéf nemusí být výhrou. Na jeho pracovišti může snadno nastat bezvládí, kde pravá ruka nebude vědět, co dělá levá. Koho by pak práce bavila, když věčně musí pátrat, kde najde kolegy, se kterými potřebuje něco řešit nebo najednou zjistí, že to, nad čím strávil spoustu času, už udělal někdo jiný. Naopak zdánlivě přísný a tvrdý šéf nemusí být nutně pohromou, pokud stanový rozumná a jasná pravidla, díky kterým na firmě vládne řád a pořádek.
Poznámka na okraj:
Osobnost šéfa může být opravdu velmi velkou motivací. Sama jsem nedávno zažila, jak silným dojmem na vás může zapůsobit charisma takové osobnosti, které na vás dýchá z promyšlenosti, kam a s jakým cílem směřuje, z výsledků jeho práce ale i lidskosti. A vážím si toho člověka, byť ho osobně neznám.
Kolektiv spolupracovníků
Kolektiv spolupracovníků je dalším faktorem, který může ovlivnit práci jednotlivce. I řadový zaměstnanci rádi pracují v týmu lidí, se kterými si rozumí a jde jim o stejnou věc – dobře odvedenou práci. Mohou se na sebe spolehnout, rozumí si, vzájemně se doplňují a společná práce je baví. Stávají se přáteli a často pak nehledí na nějakou tu chvilku času na víc nebo se dokonce ani na soukromých akcích neubrání diskuzi o právě řešeném problému.
Poznámka na okraj:
Měla jsem to štěstí poznat tým, který takto funguje a moc ráda, byť jen na krátký čas, byla jeho součástí. V příjemné pracovní atmosféře jsme dokázali pracovat mnohem efektivněji. Dodávali si elán a chuť s problémy se poprat, hledat jejich řešení. Všechno šlo tak nějak snáze, příjemně a rychleji.
Atmosféra pracovního prostředí
Nemám teď na mysli vybavení kanceláře či dílny, i když i to může do jisté míry pracovníka ovlivňovat, pokud je ve své práci nedostatkem něčeho omezován, limitován, ale spíš atmosféru, která vládne mezi řadovými zaměstnanci a šéfem. Jak řeší případně vzniklé problémy. Zda se navzájem umí respektovat a vážit si jeden druhého. Uvědomovat si, že jsou jeden tým.
Jak dobré pracovníky neztratit?
- Nebuďte vy a váš tým. Chcete-li aby pracovníkům na Vaší firmě záleželo stejně jako Vám, musí cítit, že jste jeden tým. Jděte příkladem. Poznáte tak, zda vaše požadavky jsou splnitelné a pracovníci jistě ocení, že stejné nároky jaké kladete na ně, máte i na sebe.
- Dbejte na to, aby pracovníci cítili, že jim Vámi přidělená práce má smysl a vaši podporu.
- Dejte najevo, že si všímáte věcí kolem sebe. Nejen pokáráním, že něco není v pořádku ale i pochvalou, že je nebo že někdo udělal něco nad rámec svých povinností. Nemusí to být pochvala „před nastoupenou jednotkou“. Stačí poznámka, že jste si toho všimli a hodnotíte to kladně.
- Najděte si chvilku zamyslet se nad náměty svých pracovníků. Reagujte na ně. Oceňte dobrý nápad. Snažte se vysvětlit svůj zamítavý postoj, byť je větou: „Momentálně to není možné.“ Nesmíte ji ale uplatňovat vždy. Pak by měla stejný význam jako prosté autoritativní „Ne“, které můžete vést k tomu, že za vámi příště se svým námětem na zlepšení už nikdo nepřijde. Ztratí zájem. Když ho nemáte vy, proč by měl mít on?
- Pamatujte, že přístupem: »Já ti dávám práci. Já ti dávám plat.« dosáhnete toho, že pracovníci budou plnit jen opravdu nezbytné k tomu, aby plat dostali.
- Važte si pracovníků, kterým na Vaší firmě záleží.
A vzkaz těm, kteří jsou stejně jako já jen řadoví zaměstnanci
- Nezapomínejte na to, že Váš šéf Vám dal pracovní příležitost. Važte si jí!
- Nezapomínejte, že on má rozhodující slovo. On má pravomoc ale i zodpovědnost. Ne vždy můžete znát všechny okolnosti, které ho ke konečnému rozhodnutí vedly.
- Zkuste si představit být na jeho místě. Uvědomte si všechny jeho povinnosti, závazky, odpovědnost. Opravdu byste dokázali být lepší? Ano? Tak proč jste stále jen řadovým zaměstnancem?
- Nezapomínejte, že i on je jen člověk!
- Nezapomínejte, že jak se budete chovat k ostatním, budou se ostatní chovat k vám.
- Nebuďte lhostejní ke svým pracovním povinnostem jen proto, že ostatní to tak taky dělají.
- Zamyslete se nad tím, zda vám „brblání“ na šéfa v něčem pomůže. Nehledejte chyby, snažte se hledat řešení.
Nestačí „jen“ být součástí týmu. Důležité je, opravdu tou součástí být! Cítit se tak a být tak brán.
Hodně štěstí všem.
