Vlastní styl není jen móda
Slovo styl v nás spíše evokuje styl módní, způsob oblékání. Ano, to sem patří také. Vždyť každý se obleče do toho, co mu vyhovuje. Oblékne si to, v čem se cítí dobře nebo z nějakého důvodu si to chce obléct. Zároveň tím vyjadřuje svůj postoj k sobě samému i okolí. Sděluje, jak myslí, na co myslí, jak se bude chovat apod. Velmi těžko byste asi očekávali od člověka, který se roky obléká do starého trička a odřených riflí, že si s radostí obleče smoking a půjde konverzovat do Španělského sálu. Stylem, více než módu, mám nyní na mysli styl:
- komunikace
- myšlení
- chování
- působení na ostatní
- apod.
Za roky mého života jsem potkal velmi málo lidí, kteří si plně uvědomují vlastní styl. Dokáží jej pojmenovat a vědomě v životě využívat. On většinou zatím nebyl čas, se takovým věcem věnovat. Tato otázka přichází na řadu až se nám něco nedaří, nebo si okolí stěžuje na naši komunikaci nebo musíme řešit komplikovanější problémy, kde běžná operativa nestačí a kde je třeba zapojit i ostatní spolupracovníky. Hlavně na tréninku komunikace (ovšem takovém, který se zabývá podstatou komunikace jedince) a v krizových situacích si lidé uvědomují, že jejich, byť nepojmenovaný, styl rozhoduje o tom:
- jak se chovají
- jaká řešení navrhují
- jak komunikují s ostatními apod.
Ostatní jsou totiž většinou obrazem našeho stylu a také první odpovědí na účinnost našeho stylu. Vše je zábava, ale až do doby, kdy je třeba dosáhnout požadovaného účinku, společně nalézt účinné řešení a tedy využít skutečný potenciál vlastní a ostatních.
Zde mnozí namítnou, že se dají použít techniky managementu a lidi tzv. přitlačit, nařídit jim, „motivovat“ je penězi apod. Jenže tato řešení v poslední době selhávají a produkují tzv. „běžná“ řešení, nekompletní. Řešení bývají bez nápadů nebo zcela postrádají unikátní přístup firmy. Prostě lidé nedají do řešení vše. Jen splní úkol, aby pomyslná čárka byla u manažera splněna. Pracovníci nezapojují svůj skutečný potenciál.
Náš hlavní potenciál je v našem osobitém stylu
Jsem přesvědčen, že doba si žádá, aby každý dal ze sebe vše, co v něm je, aby žil naplno pro sebe, svou rodinu, přátele, firmu. Právě žití/bytí vytváří plnost a i pocit potřebnosti. Cítit se potřebný a cítit svůj život naplněný se nedá pózou dosáhnout. Navíc prvním obrazem našeho života jsou nejbližší a ti, stejně jako my, cítí, zda se jedná o plnost nebo pózu.
Z pohledu manažera, podnikatele je pro mě úžasné mít spolupracovníky, kteří plně žijí vlastní život a svým životem naplňují také život firmy. To je pak stav, který může firmě pomoci výrazně kupředu. Prostě nechodí do práce jen na 8 hod a pro peníze.
Strach nebo vlastní styl
Dnes lidé žijí spíše ve strachu co bude, zda si vydělají dost peněz na úhradu svých hypoték, úvěrů, leasingů, dělají vše proto, aby si udrželi práci a ne, aby byli sami sebou, znali vlastní osobitý styl, který jim pomáhá dát ze sebe vše. Strach vede spíše k průměrnosti, ke snaze nevyčnívat, jen zajistit nezbytné. Pomáhá také zatřít to, kdo skutečně jsem a co opravdu umím. A tak manažeři firem získávají spíše ustrašená a průměrná řešení. Není divu. Ve strachu, např. pro zajištění hypotéky, se myšlenky více ubírají na hypotéku než k tomu najít nejlepší řešení problému v práci. Částečně si za to mohou manažeři sami, protože většinou nehledají, jaký osobitý styl mají jejich lidé. Tím také nehledají, která práce by jim šla nejlépe.
Ani lidé samotní nehledají vlastní styl a tím také nehledají prostředí, kde je jejich styl zapotřebí. Hledají jen firmu, která jim dá jejich požadovanou sumu peněz na jejich hypotéky a jiné radovánky. Kdyby takovou firmu hledali, mohli by se cítit šťastněji a využívat to, co jim jde nejlépe. Strach bohužel většinou brzdí odhalení vlastního osobitého stylu.
A tak lidé tvrdí, že se nemohou chovat stejně doma a v práci. Tím vlastně říkají, že doma myslí, chovají se a žijí jinak a v práci myslí, chovají se a žijí zase jinak. Vše, jak jsem již naznačil, se však odhalí při komunikaci a nejlépe v konfliktní situaci. Zde se lidem již většinou nepodaří za pózu schovat jejich skutečné, pravé myšlení. Podvědomí a tělo náš styl prozradí. To jsou právě momenty, kdy manažeři nechápu co se to vlastně stalo a proč jejich zaručeně schopný a loajální pracovník se zachoval naprosto neočekávaně.
Tak se ptám: Proč by měl člověk žít a myslet „dvakrát“ různě? Nebere to náhodou také 2x energii? Nebere to čas a život na vytváření póz? To vše místo toho, aby člověk našel sám sebe, svůj osobitý styl a prostředí, kde se cítí dobře a kde ostatním jeho styl vyhovuje.
Vždy je někdo, kdo potřebuje Váš styl
Žít ve vlastním stylu znamená cítit se dobře. Vlastní styl je nám přirozený a je u každého jiný. Když se však budeme cítit dobře, můžeme i dobře působit na ostatní v našem okolí. To je moment, kdy se zvyšuje účinek našeho chování a konání. Věřte, že jsou lidé, že je prostředí, je firma, která potřebuje právě Váš vlastní osobitý styl. Je to stejné jako v poradenství. Každý zákazník si hledá svého poradce. Přesněji řečeno hledá styl poradce, který mu vyhovuje. Myslím poradenství, kde zákazník a poradce spolu pracují měsíce a roky na rozvoji firmy. Kdy poradce musí poznat podstatu firmy a hledat unikátní řešení pro rozvoj firmy. Nemyslím jen dočasnou spolupráci, kdy poradce naučí manažery jednu metodu nebo odvede pár poradenských hodin. Právě styl poradce způsobuje to, že zákazník slyší a rozumí všemu, co poradce říká. Pokud zákazníkovi styl nevyhovuje, pak slyší jen fragmenty, které pitvá a nerozumí jim, protože není schopen fragmenty vidět v jednom komplexním celku.
Jít po cestě vlastního stylu, otevírá cestu k vlastnímu rozvoji
Na závěr mohu jen apelovat ve firmách na manažery a majitele. Najděte si vlastní styl. Vydejte se po jeho cestě. Žijte naplno a všude stejně. (Tím nemyslím porušování etiky, slušnosti a šlapání po osobnosti druhých a nicnedělání. Člověk byl stvořen pro život a život je tvoření.) Staňte se vzorem pro své spolupracovníky. Pak i oni se mohou snadněji projevit a vložit svůj potenciál do svého nebo firemního života. Vložit vše, co je dáno jejich osobitým stylem.
Tím se otevírá cesta rozvoje bez strachu být sám sebou. Otevírá se cesta přirozené kreativity, vzájemné podpory a respektu.