ALE. Takové krátké slovo. Těžko si představit, jak velký dopad to slovo může mít.
Představte si, že vám váš šéf řekl následující: „Na té zprávě jste odvedl dobrou práci, ALE chybělo správné formátování, proto nebyla dostatečně jasná.“
Dává vám to pocit pozitivního úspěchu? Nebo spíše pocit „ne dost dobrý?“
A teď si představte, že se vás zeptám: „Jak jsi zvládla tento 10 km běh minulý víkend?“ Slyšela jsem odpovědi jako „No, bylo to v pořádku, ALE nedosáhla jsem dobrého času.“.
Jaký pocit by tato odpověď ve vás vyvolala?
Vše, co je před slovem ALE, se nepočítá
Věta může začít velmi pozitivně. Dokud přijde „ALE“. V okamžiku, kdy toto slovo slyšíme, má náš mozek automaticky tendenci soustředit se primárně na kritický aspekt sdělení.
Psychologicky se nyní děje to, že většina z nás, někteří samozřejmě více než jiní, mají tendenci být citliví na kritiku, ať už kvůli zkušenostem z dětství, sebevědomí nebo několika dalším velmi individuálním důvodům. A v závislosti na tom, jak vnímáme negativní kritiku, může způsobit frustraci, interpretaci jako osobní útok nebo jiné neproduktivní způsoby zvládání, např. stát se defenzivní, mít ze sebe špatný pocit nebo se dokonce cítit demoralizovaný.
Takže když ve větě slyšíme „ALE“, i když zpráva obsahuje primární pozitivní prvek nebo tendenci „být pokorný“, náš mozek automaticky přeskočí v režimu „negativní kritiky“, má tendenci ignorovat to pozitivní a všímá si pouze devalvující zpráva, která následuje po ALE. „Bylo to skvělé, ALE ve skutečnosti to bylo na hovno.“ Bam! Au!
Změnte tonalitu pouhým vynecháním písmen
ALE co kdybych vám řekla, že existuje ještě kratší slovo. Slovo s mnohem větším pozitivním dopadem na vaši mysl, skutečný motivátor, pokud je použito správně: slovo „A“.
Představte si, že za vámi přijde vaše šéfová a řekne vám následující:
„Na té zprávě jste odvedla dobrou práci A jsem si jistá, že pokud najdeme nějaké jiné formátování, může být ještě jasnější.“
Nebo jako odpověď na běh, jak se cítíte z takové reakce? „Už to bylo docela dobré, A když se mi podaří trénovat efektivněji, tak příště můžu dosáhnout ještě lepšího času.“
Souhlasíte s tím, že se tím změní tonalita? Nemusíte měnit zprávu, bude stále říkat, že je co zlepšovat. Jednoduše vytvoříte ohleduplnější, vděčnější a více posilující způsob, jak předat zprávu. K sobě i k ostatním.
A tím dosáhnete lepšího výsledku. Protože to, co se stane, je to, že tento nepříjemný pocit negativního „znehodnocení“ nahradíte produktivnějším a motivujícím pocitem: „dokážu“.
Takže až budete příště chtít tvořit větu s „ALE“, zkuste si uvědomit, že s něčím tak jednoduchým, jako je seškrábnutí dalších 2 písmen vznikne „A“, tím máte ve své moci úplně změnit tonalitu. Změníte tím také dynamiku komunikačního a duševního procesu.
A věřte mi, za pokus to stojí.
