Koním je jedno, zda jste vysoce postavený manažer, politik, matka samoživitelka nebo bezdomovec. Naše postavení, naše finance, ba ani naše slova pro ně nejsou podstatné. Podstatné je:
s jakými úmysly člověk přichází,
jestli je autentický,
jestli na koně (a zároveň sám na sebe) něco nehraje.
Autenticita je v komunikaci (nejen s koňmi) velmi důležitá. Stejný vztah, jaký máme k sobě, máme i k jiným. To, kde jsme ve vlastním rozvoji, v sebepřijetí, se odráží i ve vztazích s naším okolím i v komunikaci (např. vysoké požadavky, neúměrný tlak, přílišná očekávání, nejistota, nesrozumitelnost, nebo naopak dávání dostatečného prostoru, času, klidu nebo jasných signálů). A koně nám okamžitě poskytnou zpětnou vazbu, jak na tom jsme. A to bez předsudků, bez podmínek, bez hodnocení.
Autentická komunikace aneb koně nepřemluvíte
Myslím, že většina z vás již zažila situaci, že posloucháte řečníka a máte pocit, že není něco v pořádku. Myšlenky vyjadřované slovy jsou v pořádku. Krásně do sebe zapadají. Nevidíte žádnou logickou nepřesnost, ani chybu. Přesto nevěříte tomu, kdo ta slova říká. Personalisté by mohli vyprávět. Většinou mají na svém kontě řadu odhalení, že kandidát si přikrašluje minulost ve svém CV i vyprávění. Co teprve manažeři, když řeší problémové situace a selhání jedinců. I když nejsou důkazy, cítí, že je to jinak. Nevím, jak Vám, ale mně funguje staré dobré pravidlo,
mám-li čisté úmysly,
nepotřebuji se doptávat informací,
protože dříve nebo později za mnou přijdou samy.
Nebo zažili jste někdy situaci, kdy do místnosti vešel člověk, a aniž by něco řekl, kolem něj se okamžitě rozšířila atmosféra podle toho, s jakými emocemi vstoupil?
Věřím, že ano.
Koně jsou schopni vycítit tyto emoce ještě mnohem citlivěji než my lidé. Nejsou to žádná kouzla. Po tisíce let na tom záviselo jejich přežití. Jakožto lovená zvěř na to mají vysoce vyvinuté vnímání. To šelmy se chovají jinak, než se snaží navenek vypadat, aby byly úspěšné v lovu. A jako stádové zvíře má kůň schopnost tyto informace sdílet s ostatními (nejen) svého druhu. Koně ve stádě dokážou i na vzdálenost několika metrů rozlišit změny tepové frekvence, tlaku, rozšíření zornic, a další tělesné procesy, které doprovází emoční výkyvy. Dokážou to rozeznat i u lidí, kteří k nim přichází.
Koně možná nerozumějí a nechápou nuance našeho bohatého slovníku, ale vnímají nás. Vnímají, co vyzařujeme. Pocity nejsou nic jiného než silné vibrace, které se projeví v našem chování a velmi významně v neverbální komunikaci. Už jste měli strach? Víte tedy, jak se cítíte a jak se rázem změnily vaše pohyby, vyjadřování, hlas. Viděli jste to i u ostatních. Všichni máme schopnost vnímat. Jen tuto schopnost zapomínáme aktivně používat.
Neverbální komunikace prozradí postoj manažera
Jak usednete na manažerskou židli, zjistíte, že na vás čeká řada náročných i nepříjemných situací, které jste nikdy před tím neřešili. Samozřejmě jsou i ty příjemné, ale ty si většinou umíme skvěle užít. Tak si představte, že máte například týmu ohlásit, že nebudou týmové odměny. Víte, že všichni na nich jejich dosažení makali dlouhé měsíce. Bohužel nedosáhli parametrů. Čísla hovoří jasně.
Nebo zavádíte velkou změnu, která bude pro pracovníky znamenat potřebu naučit se něco nového. Opustit starý stereotyp. Vytváříte nové týmy, aniž byste brali v potaz osobní preference a antipatie mezi jednotlivými lidmi. Kromě toho je třeba zmínit, že nezaměstnanost je téměř nulová.
Jak se v takové situaci cítíte? – Jste si jistí, že právo je na vaší straně a že tým nemá nárok na odměnu a určitě to také pochopí, vždyť čísla jsou jasná. Tu změnu přijmou, proč by odcházeli někam jinam, když jsme spolu vždy všechno zvládli.
Nebo je ve Vás částečně strach kolik otázek nebudu schopen odpovědět, kolik pracovníků si začne hledat práci jinde a mě se to celé zhroutí pod rukama. To budu první manažer, kterému utekl tým.
Pokud se v tu chvíli dostaví strach a obavy, budou se projevovat ve vašem vystupování. Všechna přesvědčování slovy o tom, že takto je to správně budou ty tam.
Než začnete mluvit, je třeba se naladit na ty správné emoce, vibrace a pak začít hledat vhodná slova.
Potřebuji plně vnímat sebe, co se se mnou děje a být v přítomném okamžiku. Stejně jako koně – nepřemýšlí nad tím, co budou dělat, až přijdou z pastviny do boxu, co si dají k večeři, kolik se jim objeví na výplatní pásce, s kým stráví večer nebo co to zas ta jejich hříbata vyváděla. Koně jsou stále tady a teď.
Pokud se jim chceme přiblížit a napojit se na ně, tuto schopnost se budeme muset naučit, připomenout si nebo přinejmenším procvičit, a vědomě prožít.
Zrcadlo toho, jak skutečně vedeme
Mezi zásadní dovednosti manažera patří umění vést. To „nejjednodušší“, co můžeme s koněm dělat, je vést ho. A to nejen obrazně, ale i v konkrétní aktivitě. Ta může probíhat buď na vodítku, nebo případně i bez něj. Přestože se to zdá jednoduché, až samotní koně nám ukážou, jak na tom doopravdy jsme a nastaví nám to pomyslné zrcadlo.
Pokud nás nevyhodnotí jako plnohodnotného vůdce, pokud ho vnitřně nepřesvědčíme, že na to opravdu máme, bude muset převzít vedení sám. 600-700kg živé váhy slovy ani silou „nepřekecáme“.
