Příběhová rezonance je metoda práce s příběhem, při které člověk prostřednictvím postav, situací, vztahů a vlastních reakcí rozpoznává témata a souvislosti své vlastní reality. Příběh vytváří odstup, díky kterému se můžeme na známou situaci podívat z jiného úhlu a zachytit něco, co při přímém přemýšlení zůstávalo mimo naši pozornost.
Stejný příběh může pro dva lidi znamenat něco úplně jiného.
Jeden člověk si zapamatuje odvahu hlavní postavy. Druhého zasáhne její osamělost. Třetí začne přemýšlet o rozhodnutí, které postava udělala. Další si všimne vztahu dvou vedlejších postav, který ostatním připadal nepodstatný.
Právě tato osobní odezva je zdrojem příběhové rezonance.
Co je příběhová rezonance?
Lidé odjakživa používají příběhy k předávání zkušeností, hodnot a porozumění světu.
Příběh dokáže zprostředkovat složitou situaci způsobem, který zapojuje rozum, emoce, představivost i osobní zkušenost. Nabízí konkrétní děj a současně ponechává prostor pro vlastní význam.
Při příběhové rezonanci se pracuje právě s tímto prostorem.
Člověk sleduje příběh a současně si všímá toho, co v něm vyvolává reakci. Nemusí hledat „správný výklad“. Podstatné je, která část příběhu ho oslovila, zneklidnila, rozčílila, potěšila nebo mu zůstala v hlavě.
Odtud mohou začít další otázky.
Co právě tato situace připomíná?
Kde něco podobného zažívám?
Co na postavě obdivuji?
Co mi na ní vadí?
Jaké rozhodnutí bych udělal jinak?
Co mi to ukazuje o mé vlastní situaci?
Příběh se stává zrcadlem, ve kterém každý člověk zahlédne něco trochu jiného.
Proč příběh otevírá jinou perspektivu?
Když člověk přemýšlí přímo o vlastním problému, vstupují do procesu také jeho dosavadní vysvětlení, názory a obranné mechanismy.
Situaci už nějak zná. Má pro ni příběh. Ví, kdo za co může, co nejde a co už několikrát zkoušel.
Příběh přináší odstup.
Najednou sledujeme problém někoho jiného. Můžeme jasně vidět, co postava přehlíží, kde se opakuje, čeho se bojí nebo jakým způsobem sama vytváří situaci, ze které se snaží dostat.
A teprve potom může přijít otázka:
Kde se něco podobného děje mně?
Tento přesun perspektivy někdy umožní vidět vlastní situaci mnohem přesněji.
Jak příběhová rezonance probíhá?
Prvním krokem je samotný příběh.
Může být krátký nebo rozsáhlý, realistický nebo metaforický. Důležité je, aby vytvořil dostatek prostoru pro vlastní vnímání.
Následuje pozorování osobní reakce.
Která část příběhu zůstala v hlavě?
Která postava byla nejbližší?
Kde vzniklo napětí?
Co vyvolalo odpor?
Co překvapilo?
Poté se rezonance propojuje s realitou člověka.
Právě tady se z příběhu stává nástroj hlubšího poznání. Člověk může objevit paralelu se svým vedením lidí, vztahy, rozhodováním, hranicemi, odpovědností nebo situací v týmu.
Výsledkem může být nový vhled, přesnější otázka nebo konkrétní krok.
Příběhová rezonance v leadershipu
Leader se často pohybuje v situacích, které nemají jedno správné řešení.
Pracuje s lidmi, konflikty, odpovědností, mocí, nejistotou a vlastními rozhodnutími. Mnohé z těchto situací lze vysvětlovat rozumem a současně v nich zůstává další vrstva, která se těžko zachytí přímým návodem.
Příběh může tuto vrstvu otevřít.
Například příběh o panovníkovi, který chce chránit svou zemi a postupně začne rozhodovat za všechny, může u jednoho leadera otevřít téma kontroly. U jiného odpovědnost. U dalšího strach z chyby.
Příběh nic z toho nemusí explicitně pojmenovat.
Význam vzniká v rezonanci konkrétního člověka.
Příběhová rezonance v týmu
Zajímavou sílu má metoda při společné práci týmu.
Skupina slyší stejný příběh a jednotliví lidé v něm zachytí různé věci. Jeden se soustředí na cíl. Druhý na vztahy. Třetí na nespravedlnost. Čtvrtý na nedostatek komunikace.
Rozdílné interpretace mohou velmi přirozeně ukázat, jak rozdílně lidé čtou svět kolem sebe.
Tým díky tomu získává příležitost lépe poznat vlastní členy a současně otevřít témata, která se vztahují přímo k jeho fungování.
Příběh poskytuje společný referenční bod. Lidé mohou nejprve mluvit o postavách a situacích v příběhu a postupně přecházet k tomu, co se odehrává mezi nimi.
Tím vzniká bezpečný a současně velmi konkrétní prostor pro rozhovor.
Co může příběhová rezonance ukázat?
Příběh může otevřít například témata:
- odpovědnosti,
- hranic,
- vedení a následování,
- vztahu k autoritě,
- důvěry,
- konfliktu,
- rozhodování,
- změny,
- spolupráce,
- odvahy,
- strachu,
- vlastní role,
- silných stránek,
- opakujících se vzorců.
Přesný význam vždy vzniká až u konkrétního člověka nebo týmu.
Proto příběhová rezonance nestojí na univerzálním slovníku symbolů. Dva lidé mohou v jednom obrazu vidět rozdílné významy a oba mohou být pro jejich vlastní situaci relevantní.
Související pojmy
Harmonický leadership – způsob vedení, který pracuje s realitou člověka, týmu a firmy v širších souvislostech.
Týmová komunikace – prostor, ve kterém lidé sdílejí různé pohledy, významy a zkušenosti a vytvářejí společné porozumění.
Potenciál týmu – souhrn možností jednotlivců i celku, které lze prostřednictvím hlubšího poznání lépe rozpoznat a využít.
FAQ
Co znamená příběhová rezonance?
Příběhová rezonance je metoda, která pracuje s osobní reakcí člověka na příběh. To, co ho v příběhu zaujme, zasáhne nebo vyvolá odpor, se stává vstupem k hlubšímu zkoumání jeho vlastní reality.
Existuje správný výklad příběhu?
Pro příběhovou rezonanci je podstatný osobní význam. Stejná postava nebo situace může u různých lidí otevřít rozdílná témata. Právě tato rozdílnost je součástí metody.
K čemu lze příběhovou rezonanci využít?
Lze s ní pracovat při rozvoji leadershipu, osobním rozhodování, práci s týmy, vztahy, konflikty, odpovědností, změnou nebo opakujícími se vzorci chování.
Lze příběhovou rezonanci použít s celým týmem?
Ano. Společný příběh umožňuje členům týmu bezpečně otevřít různé perspektivy a následně je spojit s vlastní týmovou realitou. Rozdílné reakce členů zároveň ukazují, jak různě lidé stejné situace vnímají.