Pojem mediace je u nás nepříliš znám a to ještě jen v pouhé výseči své funkce: v právním řádu ČR je zakotven institut probační a mediační služby. Ta ovšem usiluje pouze o zprostředkování řešení sporů spojených s trestnou činností. Víceméně organizuje hlavně výkon alternativních trestů, je součástí systému trestní justice.
V zahraničí je mediace ale uznávána jako důležitá metoda alternativního řešení sporů především v občansko-právních vztazích. Je už součástí právního systému v USA i ve většině vyspělých západoevropských zemí. Ve Spojených státech se mediace využívá ve dvou třetinách:
- pracovních,
- obchodních
- a rodinných sporů.
Zhruba stejný poměr končí uzavřením výsledné dohody. Ostatně Demi Moorová ve filmu Disclosure (který u nás dostal k překladu přídomek Skandální odhalení) absolvovala po značnou část děje tohoto filmu s Michalem Douglasem jako svým bývalým milencem právě mediaci; nikoliv tedy meditaci, jak autor překladu dialogů filmu neuměle přeložil.
Mediační činnost se v zahraničí začala prosazovat ve větším měřítku v poslední třetině minulého století, dnes už je běžným nástrojem v řešení nejširší škály konfliktů. Počínaje rodinnými a konče miliardovými obchodními spory.
Je to metoda rychlého a kultivovaného mimosoudního řešení konfliktů za asistence třetí neutrální strany – mediátora. Ten má jediný úkol… vést jednání sporných stran tak, aby dospěly k vzájemně přijatelné dohodě. Podstatné je, že se jedná o neformální proces, kdy obě strany jsou přítomny dobrovolně.
Cílem mediačního procesu je reálná dohoda. Mediátor je vyškolen v oblasti efektivního vyjednávání, řídí proces mediace. Musí být zásadně neutrální, není obhájcem ani poradcem zúčastněných stran a zásadně nerozhoduje o jejich vině či nevině. Jeho role spočívá v profesionálním vedení procesu a podpoře účastníků, aby překonali sporné otázky a dokázali nalézt řešení.
