Všichni máme možnost ovlivnit své duševní zdraví. Naše tělo vysílá neustále signály o tom, v jakém je stavu. To i v situacích, kdy se dostane do stresu. Ještě než si to uvědomíte, tělo Vám již signalizuje, že stres klepe na dveře. To důležité, co k tomu potřebujete je
stát se dobrým pozorovatelem sebe sama.
Ano, je to naše tělo, které dává první indicie, že jsme ve stresu.
Jak poznat stres – tělo mluví dřív než slova
Věřím, že jste už někdy viděli člověka ve stresu. Vybavíte si, jak vypadal? Většinou se soustředíme na to, co říká, ale přehlížíme, jak vypadá jeho tělo. A právě tělo je první, kdo dává signál, že může být narušena rovnováha.
Zkuste si takového člověka představit. Jak se pohybuje? Jak dýchá? Co z něj cítíte? Obvykle ho popíšeme takto:
- shrbený postoj
- nepravidelný, povrchní dech
- křečovité nebo roztěkané pohyby
- napětí v celém těle
- sevřený hrudník
- zrychlený srdeční tep
- pocit, že nohy chtějí utéct
- rozostřená pozornost, roztěkanost
- nebo naopak: paralýza, zamrznutí, nepřítomnost, pocit odpojení
To všechno jsou signály těla, že se nás snaží udržet v rovnováze. Když jim ale nevěnujeme pozornost, tělo musí „přitvrdit“. A tak začne říkat NE – přestane s námi spolupracovat. Přijdou další mnohem výraznější reakce těla a našeho zdraví. Objeví se:
- vysoký krevní tlak
- bolesti hlavy nebo zad
- zažívací potíže
- psychosomatické projevy
- únava, podrážděnost, nespavost
Jak vypozorovat impulsy, které vás dostávají do stresu
Každý stres má svůj spouštěč. Někdy je to slovo, pohled, tón hlasu, vzpomínka, představa. Jindy jen atmosféra v místnosti. Často jde o nenápadné podněty, které ale rezonují s našimi staršími zraněními nebo vzpomínkami.
Zkuste udělat jednoduché cvičení:
- všímejte si, jaké myšlenky, pocity nebo tělesné reakce se ve vás objevují v různých situacích.
- Sledujte, jak na vás reagují lidé kolem – co ve vás jejich chování spouští.
- Neanalyzujte. Jen pozorujte.
- Zapisujte si svá pozorování – ideálně ručně na papír. Psát rukou pomáhá propojit mysl a tělo.
Tohle vědomé pozorování je první krok ke změně. Tímto způsobem začnete vnímat, co vás skutečně dostává do stresu – a hlavně kdy.
Vteřina života, která mění všechno
Mezi každým podnětem/impulsem zvenčí a naší reakcí existuje malý prostor. Vteřina. Možná dvě. Právě v té chvíli se rozhoduje, jestli budeme reagovat automaticky, nebo vědomě. Jestli necháme ovládnout emoce, nebo vezmeme život do vlastních rukou.
Tahle klíčová vteřina je jedním z nejdůležitějších okamžiků, které máme k dispozici. Je to prostor, kde můžeme zvolit jinou cestu. Ne změnit druhé. Ale změnit sebe. A tím změnit celý výsledek. Rozhodnout, zda podlehneme stresu nebo si vybudujeme silné zdraví a nezdolnost.
Na vlastní cestě jsme sami za sebe
Často spoléháme na kamarádku, manžela, partnera, který nás podpoří, uklidní, podrží. Samozřejmě, když to dovedou. Jenže většinu času jsme na to sami. A právě v tom je skrytá naše síla.
V každé takové vteřině můžeme být sami sobě tím nejlepším parťákem. Můžeme si říct: „To zvládneš.“, „Dýchej.“, „Buď v klidu.“, „Teď nejednej impulzivně.“, „Teď jsi v pořádku.“
Tenhle vnitřní hlas – ten, který nás nezrazuje, ale podporuje – se objevuje tehdy, když zvládneme regulovat své emoce, impulzy a tělesné reakce. Odborně tomu říkáme princip vnitřní stability.
Prakticky? Stačí, když si zapamatujete jednu jednoduchou větu: „Můj vnitřní parťák je tady se mnou.“
Je to někdo, kdo vás nikdy neopustí – pokud se k němu naučíte přistupovat, naslouchat mu a důvěřovat mu.
Když najdete vnitřního parťáka. Je na čase se naučit konkrétní techniky pro zvládání stresu.
Jak vědomě převzít kontrolu
Když začnete vnímat své reakce, můžete s nimi i pracovat. A to je ta dobrá zpráva. Představte si například, že jste si u sebe všimli, že ve stresu zvyšujete hlas. Někdy Vám to řeknou kolegové. Možná je to starý zvyk – obranný automatizmus, jak přežít ve vypjaté situaci. Jenže teď už nechcete bojovat. Chcete být vědomí.
První krok? Změňte vědomě právě to, co se nabízí: hlas.
- zpomalte tempo řeči
- ztište hlas
- prodlužte výdech mezi větami
Tím dáváte jasný signál nejen okolí, ale hlavně svému nervovému systému: „Situaci mám pod kontrolou. Není třeba zůstávat v módu boje.“
Zapojte tělo – právě teď
Stres není jen v hlavě. Usazuje se do těla. Proto právě práce s tělem je v daném momentu nesmírně účinná. Zkuste třeba:
- lehké pohupování v bocích
- dva kroky vzad – fyzické i mentální odstoupení od situace
- vnímejte pevnou půdu pod nohama
- opřít se o opěrku židle nebo zeď
- aktivně zapojit smysly:
- Co právě teď vidím?
- Co slyším?
- Co cítím v těle?
- Co si představuji?
Technika neutralizace – ukotvení v klidu
Jedna z velmi účinných strategií, jak se rychle zklidnit, je tzv. neutralizace. Funguje jednoduše: Zaměřte se pohledem na emočně neutrální bod v prostoru – květ růže, roh místnosti, texturu stolu, tečku na zdi. Tím odvedete pozornost od spouštěče stresu a vytvoříte bezpečný vnitřní prostor. Pomoci může i vědomé naladění na pozitivní vzpomínku – úsměv manželky/manžela, radostné dítě, gól , který jste dali, pohled do krajiny. Aktivujete tím zdroje, které už v sobě dávno máte.
Budujte si vlastní antistresový balíček
Každý jsme jiný, a co funguje jednomu, nemusí druhému. Proto si začněte vést deník technik, které vám v náročných chvílích pomohly. A kdykoli se objeví nový impuls nebo krizová situace, přidejte další.
Z každé zkušenosti můžete vytěžit něco, co váš vnitřní balíček nástrojů posílí.
A skvělý bonus? Sdílejte své techniky s týmem. To, co pomáhá vám, může inspirovat i druhé. Otevřenost v tom, co nás stresuje a co nám pomáhá, buduje důvěru, respekt a kolektivní odolnost.
Monika Struhárová
specialistka Vlastní cesty – psychoterapeut, supervizor, lektor a kouč
