Základní chyby v komunikaci s novináři
Existují dvě chyby, kterých se obecně dopouští lidé z oblasti managementu, ale i některých částí politické sféry při komunikaci s médii a s novináři. První z nich je hrubé podcenění situace. Projevuje se tak, že si myslíme, že komunikace s novinářem je vlastně totéž, jako výměna informací s klientem, nebo s obchodním partnerem. Důsledkem této naivní představy je takřka vždy nepochopení, kulturní kolize a nakonec negativní reference o firmě či organizaci v médiích.
Druhou chybou, obvyklou zvláště u lidí méně zkušených, je naopak přecenění problému. Pobyt v televizním studiu, ale i nevinné interview u šálku kávy je pro člověka, který je zažívá poprvé stresující situace. Tréma, nedostatek koncentrace, či naopak překoncentrovanost způsobují negativní chování s nežádoucími důsledky. A byť tyto stavy dovedou opravdu profesionální novináři u svých informátorů rozptýlit, nejedná se o nic dobrého.
Existují také situace v komunikaci s médii, kdy se i jinak velmi dobře připravený a chybou přecenění ani podcenění nepostižený člověk dostává do komplikovaného postavení. Třeba vlivem nevhodného tématu, či prostě tím, že s ním hovoří málo vhodné médium. Ne vždy lze z takové situace vycouvat například „položením“ rozhovoru, a tak je dobré najít vhodnou cestu, jak zabránit špatné komunikaci, snížit riziko špatného vyložení myšlenek novinářem a obrnit se proti nechtěným důsledkům hotového textu, reportáže či rozhovoru.
Metoda se nazývá „Zásady K“. je snadno zapamatovatelná, což je při přípravě na komunikaci s médiem klíčové. Podívejme se na ni.
1K – Kooperace
Kooperaci volíme, když médium či novinář, s nímž komunikujeme je přátelsky naladěno. Cílem je vycházet mu v maximální možné míře vstříc, ale zároveň mít předem pro sebe jasně definováno, co lze a co nelze sdělit. Novinář by hranici toho, co mu nechcete či nemůžete říct, neměl přesně znát, ale pokud se k ní v otázkách nedostane, měl by mít pocit maximální vstřícnosti a otevřenosti z vaší strany.
2K – Konzistentní koncentrace
Nejde o celou strategii, ale pouze o její jeden fragment. Při komunikaci s médiem, které je naladěno nevstřícně nebo tehdy, když chceme odvrátit pozornost od negativního tématu, které se nás týká si vybereme jiné téma, z našeho hlediska pozitivní, a trváme na něm. Rozhovor se vždy snažíme otočit k tématu, na něž se koncentrujeme, nenecháme se od něj odvést. Nesmírně důležitým faktorem pro úspěch tohoto typu komunikace je dostatečná slovní zásoba. Novinář totiž rychle odhalí, že mu opakujeme tutéž věc a zejména u rozhovorů vysílaných audiovizuálními médii je opakování se nepříjemné. Proto je potřeba být schopen přednést to, co je pro nás podstatné mnoha různými způsoby.
3K – Konzervativnost , Korektnost , Konzistence
Tuto techniku volíme, dostaneme-li se do komunikace s médiem, která nám není příjemná a potenciálně může způsobit problémy, i když není přímo konfliktní. Strategie se doporučuje zejména politikům u rozhovorů, ve kterých „neví do čeho jdou“. Může ji však použít kdokoli, zejména je-li si nejistý skutečným účelem rozhovoru, respektive zájmem média.
Konzervativnost znamená, že respondent neřekne nic, co by bylo v ostrém rozporu jak s jeho vlastním přesvědčením a směřováním jeho strany, tak s přesvědčením a směřováním média, kterému rozhovor poskytuje. Konzervativnost brání tomu, aby se dostal do sporu s médiem, nebo sporu se svými následovníky či kolegy. Dostane-li se třeba vlivem projektivní nebo sugestivní otázky do sporu vnitřního, má na ni odmítnout odpovědět s poukazem na tento fakt.
Korektnost znamená, že:
1. v průběhu rozhovoru nebudou použity výrazy nebo způsoby komunikace, které by mohly být hodnoceny jako emotivní, respektive emocionálně zabarvené (Ciceronova zásada, že veřejně komunikující člověk se může před publikem klidně rozplakat zde neplatí).
2. Vyhneme se hodnocení nebo komentování kohokoli, kdo nemá možnost ihned reagovat. Nebudeme bezprostředně hodnotit své rivaly, partnery, konkurenci, ani své předchůdce. Pokud není jiná možnost, pak při jejich hodnocení.
- nikdy neopustíme věcnou a technickou rovinu (nebude hovořit o lidských vlastnostech dotyčných, ale pouze o jejich práci).
- nikdy se nedostaneme do rozporu s pravidlem č. 1 uvedeným výše.
Korektnost brání tomu, aby byl respondent označen za osobu manipulující realitou, za hulváta nebo za primitiva, a do značné míry i tomu, aby novináři mohli manipulovat s jeho vystoupením.
Konzistence znamená, že respondent v průběhu rozhovoru nikdy nedostane do rozporu sám se sebou. Jeho názor by se v průběhu neměl vyvíjet, měl by zůstat stejný. Totéž platí pro jeho projev, vystupování i chování se jako celek. Je nezbytné zůstat klidným a soustředěným.
Závěr
Existuje celá řada dalších strategií použitelných při komunikaci s médiem, každá z nich je vhodná pro jinou příležitost – výše uvedené se hodí pouze pro rozhovory. Svou strategii volíme před začátkem komunikace s médiem; před rozhovorem. V jeho průběhu ji nikdy neměníme, dokonce ani tehdy, kdy by se nám zdálo, že původní volba byla nesprávná.
Pozitivní výsledek komunikační strategie je možný jen tehdy, je-li uplatňovaná důsledně. Není dobré snažit se smíchat prvky různých strategií, zejména ne bez předchozí odborné konzultace. A konečně, nejste-li ostříleným mediálním veteránem, nikdy nechoďte na rozhovory nepřipraveni s tím, že tak budete „autentičtí“. Výsledky by s největší pravděpodobností byly právě opačné, než jaké chcete.
