Každý z nás jdeme vlastní cestou. Jednou jsem četla knihu o ženě, kterou oslovil spisovatel, aby mu vyprávěla svůj příběh, on by jej sepsal a ona se tak podělila o svou zkušenost s ostatními lidmi. Řekla mu, že nemá cenu vyprávět někomu svůj příběh, protože: „Má cesta, není vaše cesta.“
Pochopila jsem v naprosto novém světle, jak důležité a osobní jsou naše životy a rozhodnutí, jak „naše“ je naše odpovědnost a že jakékoliv učení a kterýkoliv příběh je jen filmem, který můžeme shlédnout, přijmout či odmítnout ale zvednout se a žít, nám nepomůže.
Těšila jsem se stejně, jako ten spisovatel, že ženu přemluví, přesto, že knihu jsem držela v ruce, protože sám její název sliboval tajemné učení moudrosti. Přemluvil, no ano. Byla to tlustá kniha. Moc hezká. Doslova a do písmene jsem prošla s tou ženou její zasvěcení.
Na konci zbyl dojem a ještě jsem o tom několikrát někomu vyprávěla. Několik let už je zavřená v mé knihovně a já jsem ještě stále tatáž. Protože každý z nás jdeme vlastní cestou.
A až potkáte učitele, který přichází, když je žák připraven, stejně vstoupí jen ten, koho v něm uvidíte. Je to vaše cesta.
