K čemu nám to je, dostat se k sobě? Například k rozvoji talentu. Abychom pochopili, kdo jsme. Abychom věděli, čemu se věnovat. Poznat náš talent a rozvinout ho. O tom se teď hodně hovoří, jako o téměř jisté cestě k úspěchu. Kde ale leží náš talent? Nalézá se ve třídě nějaké školy? Najdeme ho zahrabaný v písku sportovního doskočiště? Je to moje schopnost dobře vést lidi, nebo to, že mi jde tenis? Kdybych ho jen pravidelně rozvíjel, nebyl bych světový tenista? Neuniká mi něco?
Nalézt svůj talent není jednoduché. Talent ve významu schopnosti, kterou stojí za to rozvíjet. Každopádně se nesmíme nechat zmást tím, že to musí být něco, co nám dobře jde. Kolik známých a úspěšných lidí slyšelo mnohokrát větu: „Na tohle nemáš. V tom nemůžeš být nikdy úspěšný.“ Od učitelů, od známých, od rodičů. Schopností máme mnoho a ty, které stojí za to rozvíjet, leží spíše v oblasti, kde nás to baví. Kde nás to táhne dál a dělali bychom to i zadarmo. Talent se rodí tam, kde je nadšení a otevřenost vůči novým podnětům. Rozvinutí talentu totiž vyžaduje velkou vytrvalost a silnou motivaci k tomu, dokázat překonat překážky. Talent musíme tedy trpělivě pěstovat a posilovat.
Posilovna pro talent?
Neurolog Daniel Levitin přišel na to, že trvá minimálně 10 000 hodin, než se vypěstuje talent do zralé podoby. Je to dlouhá doba a skutečnému rozvoji osobnosti tedy pomáhá pouze delší systematický výcvik. Vrcholovým nebo alespoň dobrým atletem se také nestanete během několika dní. Jde o budování kondice. Lhostejno v jaké oblasti. Velikost svalů nebo schopnost efektivní komunikace. Trvá minimálně 21 dní, než se při intenzivním nepřetržitém záměru propojí nové neuronové cesty v mozku a vznikne nový návyk. Je to až třetí den 8 hodinového prakticky vedeného kurzu či spíše workshopu, kdy na účastnících můžeme pozorovat první změny.
Co nám ještě kromě času pomáhá vytvářet trvalé změny v našem chování? Určitě návaznost. Efektivita znamená umět pracovat s tím, co umím a znám. Umět stavět na svých předchozích zkušenostech. Tedy, nezačínat od nuly. Při tomto procesu si musíme hlavně umět všímat. Kde se jedná o logické pokračování? Kde naopak zjišťujeme, že jsme si vytvořili stereotyp, který už ztratil svoji funkčnost? Zde nám nepomohou různé nabízené techniky a metody. Seberozvoj nemá svou rovnici o dvou neznámých, kde mohu použít vzoreček. Je naopak potřeba vyjít ze své podstaty, své přirozenosti.
Jistě, je dobré o některých technikách vědět a jsou některé situace, kdy se dají také použít, ale spíše jako pomůcka a na „přilepšenou“ k naší vybudované dobré kondici (komunikační, prezentační, manažerské atp.).
Jak se tedy dá budovat taková kondice?
Mluvíme-li o měkkých dovednostech, je potřeba vzít více v úvahu tělo. Více, než se to obvykle dělá. Jde tu o psychosomatiku, neboli propojenost naší mysli a našeho jednání. Sebechytřejší mluvící hlava nikoho nepřesvědčí, vždy musí jít o celostní tělový projev. Profesor Mehrabian zjistil, že informace, které vychází z našich úst, tvoří jen asi sedm procent celkového sdělení. Zbytek tvoří to, jak to říkáme a řeč těla.
Tělo má tělovou paměť, kterou je třeba posilovat a rozvíjet. Opakovaným tréninkem se dosahuje psychosomatické kondice, neboli probuzení tělového cítění, emocionální inteligence a rozvinutí mnoha vlastností a dovedností. Čas je velmi důležitý, jak jsme řekli. Těžko lze vytvořit trvalé změny v našem chování na jedno či dvoudenním kurzu. Ten slouží spíše pro inspiraci. Teprve tréninkem se vytváří návyk a tím i trvalá hodnota. Při tréninku jde o přesvědčivost, opravdovost, autenticitu projevu. To je to, co hledáme. To je to, co má každý trochu jinak.
Člověk versus nejvýkonnější počítač
Člověk není něco jako skvělý a opravdu výkonný počítač, který se dá programovat, třeba za pomoci afirmací, jak se nás o tom snaží přesvědčit někteří noví věrozvěsti a architekti osobnosti. Člověk se především musí smířit sám se sebou, pochopit svůj dualismus, vnitřní rozpor, uznat jej a vést ke spolupráci. Teprve potom může opravdu naplno využít svůj potenciál, talent a plasticitu celého svého člověčího já.
Některé psychologické směry nás upozorňují na to, že v sobě máme různé polohy našeho já. Německý psycholog Wittemann hovoří o 5 kontinentech duše – bůh, žena, muž, dítě, zvíře. Transakční analýza pracuje s polohami dítě, rodič, dospělý. Metoda Inner Game Timothy Gallweye, známého kouče ve světě byznysu, pracuje s prvním já a druhým já. Je druhotné kolik přesných poloh ten který směr pojmenovává, liší se podle úhlu pohledu na věc, důležité je, že v sobě máme dva výrazné protipóly. Každý z nás.
Vzpomeňme si na tiché rozjímání v koupelně, nebo na ranní vstávání. Uvědomte si ty dva rozdílné hlasy. „Měl bys už vstávat, je za pět sedm.“ „O pět minut se to už nezblázní. Ještě se mi nechce.“ „Budeš pak spěchat u snídaně a zase si pobryndáš kalhoty.“ „Proč bych si měl zase pobryndat kalhoty? Dám si pozor.“ A tak dále…
Tento vnitřní rozhovor a možno říct souhra dvou poloh, se může stát součástí našeho vědomého jednání. Cílem je autentická komunikace. Plnost, přesvědčivost, spontaneita. To co ostatní dokáže nadchnout pro věc.
Zdravá schizofrenie
S tímto principem vnitřního rozhovoru pracuje u nás v České republice metoda, nebo spíše trénink Vnitřní hry. Všichni hrajeme komunikační hry. A každá hra začíná u nás samotných. Nejvíce hrajeme sami se sebou. Máme v sobě rozporné hlasy. První a druhé já. Jejich rozlišení a vědomé navádění ke spolupráci nás může výrazně zlepšit v mnoha dovednostech – zlepšuje schopnost koncentrace, kreativního myšlení, komunikace a dalších dovedností. Velikou výhodou je, že ji účastníci mohou i po skončení tréninku používat jako sebekoučovací metodu.
Základem je individuální hledání každého z účastníků svých možností, práce s vnitřním dialogem a zpětná vazba od zkušeného lektora, který upozorňuje na důležité, klíčové momenty. Je potřeba, aby upozorňoval na místa, kdy se daří, aby si účastník mohl zapamatovat tuto tělovou zkušenost. Zakladatelem a objevitelem tohoto přístupu je prof. Ivan Vyskočil, který pod názvem Dialogické jednání provozuje tuto disciplínu na DAMU. Trénink Vnitřní hry tento princip rozvíjí a doplňuje o příbuzné přístupy ze zahraničí. Uplatnitelné jsou také některé prvky ze systemických konstelací, lze zde vystopovat kořeny v bioenergetice a psychodramatu.
Důležité body pro rozvoj talentu:
- Nalézt to, co mě baví
- Nenechat se odradit tím, co mi říká okolí
- Nevěřit instantním urychlovačům úspěchu
- Úspěch je 10% talentu a 90% dřiny
- Dřina nemusí být tak velká, pokud pochopíme vnitřní dualismus
- Budovat svoji psychosomatickou kondici a udržovat ji
A nakonec jedna věc. Velmi důležitá. Úspěšně vytrváme v budování našeho talentu, když se budeme častěji chválit. Většina lidí se totiž chválí málo nebo vůbec. Je zde myšleno pochválit se sám pro sebe za jednotlivé dílčí kroky, ne vychvalování se před druhými.
