Objednatel softwaru si přirozeně chce zajistit maximální možný rozsah práv k danému softwaru. Zejména zahraniční objednatelé, ale i domácí subjekty ovlivněné zahraniční literaturou, vyžadují uvést do smlouvy, že dochází k převodu autorských práv. Převod autorských práv je v celé řadě států možný – nikoli však v České republice.

Byl jsem svědkem toho, kdy převod autorských práv byl klíčovým požadavkem protistrany. Přes veškerá ujišťování, že to není možné, došlo ke změnám smlouvy. Tyto změny nijak nepřispěly právní jistotě stran, spíše naopak. Je namístě dodat, že se tak stalo, ačkoli protistraně bylo nabídnuto vyhovující řešení, které zajišťovalo její právní jistotu.

Ochrana autorských děl, mezi která spadá i software, vychází v různých zemích z rozličných tradic, což následně ztěžuje jednání mezi stranami. Následkem jsou komplikace v podobě vzájemného nepochopení a v extrémních případech i ohrožení celého projektu.

Právní úprava v České republice je založena na několika základních principech:

• autorská práva se dělí na osobnostní a majetková (což je důležité pro licence),
• autorem je vždy fyzická osoba (případně několik fyzických osob),
• autor se svých osobnostních ani majetkových práv nemůže zbavit, ani je nemůže převést.

Z výše uvedeného je zřejmé, že autorská práva tedy už vůbec nemůže převést právnická osoba. Neznamená to však, že jí není poskytnuta dostatečná ochrana jejích ekonomických zájmů.

Osobnostní a majetková autorská práva

Osobnostní práva autora zahrnují zejména právo na nedotknutelnost díla. Tedy zpravidla jen autor může do díla zasahovat, měnit ho. Majetková práva spočívají v právu dílo užít, zejména způsoby uvedenými v autorském zákoně[1]. Mezi užití díla patří například jeho rozmnožování, rozšiřování, pronájem a další. Obecně osobnostní práva chrání osobu autora a dílo jako takové, zatímco majetková práva směřují na ochranu ekonomického prospěchu z nakládání s dílem.

Česká legislativa přiznává autorská práva pouze autorovi. Všechny možnosti dalších osob nakládat s dílem jsou zásadně spojeny se svolením autora se zásahem do jeho práv. Proto je důležité, aby před vytvořením díla byly mezi všemi subjekty, které s dílem budou nakládat, řádně upraveny práva a povinnosti.

Obecně k licenci

Autor umožňuje dalším osobám nakládat se svým dílem zpravidla prostřednictvím licence. Licencí autor poskytuje oprávnění dílo užít, jedná se tedy o poskytnutí oprávnění k výkonu majetkových práv; osobnostní práva zůstávají víceméně nedotčena. 

Nevhodně či nedostatečně sjednaná licence může omezit možnosti majetkově užívat dílo. Licence samotná ze zákona nenabízí široké možnosti zásahu do autorského díla – možnost nabyvatele licence dílo měnit je omezena v podstatě na situace, kdy tak bylo ujednáno.

Situace, kdy objednatel získá software, do kterého téměř nemůže zasahovat, ačkoli s tím počítal, jsou stále bohužel poměrně časté a vedou k dodatečným značným nákladům, či dokonce soudním sporům. Přitom rozsah licence lze sjednat tak, aby změny v díle byly možné.

Výhradní licence jako náhrada převodu práv

Pokud je objednatel zvyklý na možnost převodu autorských práv, licence se mu může zdát nedostatečným řešením. Přesto může i licencí získat práva v takovém rozsahu, aby skutečný autor díla v podstatě neměl jakoukoli možnost ekonomicky dílo užívat a bránit objednateli v jeho užívání. Výsledek je tedy podobný převodu autorských práv.

Pro dosažení takového stavu je potřeba sjednat výhradní licenci, jejíž poskytovatel není oprávněný po dobu jejího trvání poskytnout licenci třetí osobě ani sám vykonávat práva, k nimž licenci poskytnul. Existuje také možnost poskytovateli výhradní licence užívání díla umožnit, přitom licence se stále považuje za výhradní.

Výhodou výhradní licence oproti nevýhradní je také možnost objednatele přímo se domáhat ochrany autorských práv u soudu. V důsledku tedy správně nastavená výhradní licence nabízí zcela dostatečný obsah práv disponovat s předmětem smlouvy a chránit své zájmy.

Když je zhotovitel právnická osoba

V praxi vývoje softwaru je častá situace, kdy zhotovitel softwaru není autorem, ale právnickou osobou, pro niž software vyvíjí autoři v zaměstnaneckém nebo obdobném poměru. Takto vzniklé autorské dílo je tzv. zaměstnaneckým dílem, k němuž vykonává majetková práva ze zákona zaměstnavatel. Autorova osobnostní práva nicméně i zde zůstávají nedotčena. Má se však za to, že autor poskytl svolení mimo jiné se zveřejněním díla či jeho úpravami. Díky tomu zhotovitel může se softwarem nakládat bez citelných omezení.

V tomto režimu přichází do úvahy místo licenčního ujednání tzv. postoupení výkonu práv. Objednatel, kterému jsou práva takto postoupena, se dostává do obdobné pozice jako zhotovitel. Předpoklad svolení autorů například se změnami díla se proto vztahuje i na objednatele. Postoupit práva lze navíc analogicky i dále, a to včetně uvedeného souhlasu. Postoupení majetkových práv je tak povahově nejblíž převodu autorských práv, známému z jiných právních systémů, a nabízí maximální šíři možností využívání díla.

Obdobně je upravena situace, kdy přímo autoři vytvoří počítačový program přímo pro objednatele na objednávku. V praxi se tak děje obvykle na základě smlouvy o dílo. V takovém případě se výše popsaný zaměstnanecký režim aplikuje ze zákona. Byť ani zde převod práv není možný, objednatel automaticky může software v plném rozsahu užívat a disponuje zákonem předpokládaným svolením autora s jeho úpravami.

Závěr

Ačkoli je v praxi mnohdy složité vysvětlit osobám zvyklým na možnost převodu autorských práv, že takový postup české právo neumožňuje, obavy nejsou na místě. Objednateli jde především o to, aby software mohl užívat, jak potřebuje, měnit a případně se bránit proti porušování autorských práv. Vhodně nastavená licence či postoupení práv tohle umí poskytnout. Lze proto doporučit včas k projektu přizvat zkušeného právníka a seznámit ho se všemi detaily, aby na jejich základě nastavil takové smluvní podmínky, které napomůžou úspěchu celého projektu.

[1] Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Článek vznikl v rámci spolupráce Vlastní cesty s Advokátní kanceláří Urbášek & Partners.