Snižování lidské důstojnosti, ponižování, ubližování – to je šikana. Většinou si pod tímto pojmem představíme školou povinné dítě, terorizované svými spolužáky. Někdy se ale stává, že žáci, či studenti nevybíravým způsobem šikanují učitele.
Provádět naschvály svému neoblíbenému učiteli patřilo a patří ke školství zcela neodmyslitelně. Házení houbou, tykání učiteli, vykřikování, vyrušování. Stále více se ale setkáváme s tím, co můžeme označit jako šikana. Skupiny studentů učitele cíleně ponižují, posmívají se mu, provokují.Často si nahrávají projev učitele na mobil a pak ho zveřejní na internetu. Samozřejmě, že se ve výuce někdy objeví okamžiky, kdy učitel selže nebo udělá chybu a toho pak tyto skupiny studentů využijí. Nejvíce se to týká učitelů, kteří nedovedou obhájit svoji autoritu a těch, kteří se snaží studenty nadměrně „zkrotit“ příliš přísnými tresty.
V současné době liberální výchovy již studenti příliš nedbají na formální autoritu učitele, nemají problém ani ostych polemizovat s učitelem a prosazovat svůj názor. Pokud vyučující nemá schopnosti dospívající žáky a studenty oslovit, jednat s nimi jako s partnery, potom může nastat problém. Jaký, záleží na osobnosti učitele.
Pokud používá příliš restriktivní metody a je neschopný podat látku tak, aby zaujal, vyslouží se boj, kdo s koho. Nevyplácí se ale ani snaha některých mladších pedagogů být studentům „kamarádem“, být jakoby jeden z nich. Studentům to připadá spíš směšné. A často je vše ještě na úkor výuky.
Vždy je třeba zjišťovat již na začátku příčiny narůstajících neshod mezi učitelem a studenty. Předejít nárůstu problému do velkých rozměrů, či šikany. Jaké používá vyučující metody? Dokáže oslovit a zaujmout studenty ? Bohužel ale někteří problémoví studenti mají často potřebu na sebe upozorňovat negativním způsobem jen tak pro zábavu, a mají pocit, že je to ohromná legrace.
Nikdy bychom neměli před šikanou zavírat oči a zaujímat postoj ve smyslu, to není moje věc, nechci mít problémy. Vždy je potřeba tento problém okamžitě všemi adekvátními prostředky řešit.
Vlastní experiment
Tento příběh se netýká šikany, pouze velmi problémového chování studentů. Jsem ovšem přesvědčena, že neřešením problému by se k šikaně dospělo.
Učitelkou jsem byla 9 let, učila jsem studenty ve věku 14-24 let na různých školách. Často jsem se zamýšlela nad jejich chováním, jejich motivacemi a osobnostmi a hledala účinné pedagogické prostředky k jejich pozitivnímu ovlivňování. A nebylo to vždy jednoduché.
V jedné střední škole jsem dostala třídu s opravdu problémovými studenty ve věku kolem 18 let. Pár hodin proběhlo v klidu a pak se začalo něco dít. Různé škodolibé poznámky, nepozornost a stále sílící tendence mne ztrapňovat a shazovat. Nechtěla jsem řešit vše přísnými tresty, protože tím se problém neodstraní, naopak posílí.
Tak jsem naplánovala „výměnu“ rolí. Důležité bylo, aby studenti přistoupili na tuto hru a nepovažovali ji za trest, protože pak by se vše minulo účinkem. Řekla jsem jim tedy, že jsou moc šikovní a vše zvládají tak dobře, že od příští hodiny povedou výuku. Museli si připravit hodinu a příště začít. No, nebylo to pro ně vůbec jednoduché. Zaujmout, udržet pozornost a také pocítit a vydržet kritické poznámky a mnohdy posměch svých spolužáků.
Vystřídali se všichni kašpárci ze třídy. Po týdnu se stav ve třídě začal měnit, najednou byl klid a pohoda. Také jsme si promluvili o tom, co prožili ve „své“ hodině, pod kritickým dohledem okolí.
A co moji nehodní studenti? Musela jsem konstatovat, že velmi vzrostl jejich respekt vůči mně a po zbytek mé výuky v této třídě byli vždy na mojí straně.
Řešení neshod mezi učitelem a studenty nemusí být vždy tak úspěšné a zdánlivě jednoduché, ale vždy bychom se o něj měli pokusit.
